ale, jako všechno, i těšyt má své ale!
Pravda je, že jsem byla celý život zvyklá na něco se těšit, s přibývajícím časem jsem ale zjistila, že těšení všechno nějak zbytečně zrychluje, zejména, když jsou ty věci nahodilé, a tak nějak jako dál od sebe.
Jaro, léto, podzim, zima, něco, co bude za rok, to je jasný, s tím se nedá hnout, roční období se střídají bez našeho přispění, Vánoce, Nový rok jakbysmet, o dalších narozeninách ani nemluvě, ale pak tu byly takové ty nepravidelné libůstky, uskutečňující se nahodile, a ty dokázaly zkrátit rok na párkrát pár, nebo několik dní. Například výlety za hranice běžných dnů, brouci, motýle, sex, atp.. No a s tím je prostě konec, proč si takhle zbytečně zrychlovat život, že jo, řekla jsem si před pár lety?!
A tak se sexem sek sem koncem června 2011 ( snad to nebylo 2010?), což je pohodlné, protože nohy si můžu oholit jen cca 4x do roka ( pravda, má to svá úskalí, například, když mi tuhle doktorka vynadala, že se zánětem žil jsem přišla až koncem března, přesto, že jsem ho chytla už někdy v půlce ledna, mou odpovědí, že se mi nechtělo holit si nohy dřív, než o narozeninách, nebyla moc uspokojena, naopak, řekla mi, že jsem kráva ) a na všechno ostatní jsem se naučila těšyt maximálně den ze dne, no, možná dva dny, maximálně týden, a dost!
Jdu plavat, na vodu 33 stupňů jsem se těšila už 2 dny, a to stačí 
, a tak jsem si dneska vzpomněla na písničku, v které se zpívá “ Pred dubom, za dubom, jedna mala dve,….“ No pravda, text trošku kontroverzní, ale no co už, tak jim to tady zpívám.
