Všem stejnou mírou?!

Není snad den, aby mi někdo nepředhodil ty preference.Myslím preference pokud jde o Gremliny, konkrétně, že preferuju malého Adámka před malým Matějem. A ona to je i není pravda.
Nevím, jestli se to dá nazvat preferováním, prostě jsou každý jiný, úplně jiný, s každým se musí jinak zacházet, navíc s tím jedním si rozumím prakticky beze slov, s tím druhým ne a to už dlouho, ne až teď, už krátce poté, co se narodili to tak bylo a čím jsou starší, tím je to markantnější.
Adámka zajímá všechno co dělám, když si ho posadím vedle sebe ať píšu na klávesnici, něco tvořím, nebo vařím, sedí a pozorně mě sleduje. Matěj taky sleduje, ale proto, aby do toho všeho praštil, že se to nesmí nedbá a zkusí do toho praštit ještě tak 5x.
Když si s Adámkem ukazujeme v knížce věci, dává pozor a snaží se opakovat co říkám,pravda moc mu to nejde:-).Když si ukazujeme s Matějem, zopakuje skoro každé slovo hned napoprvé, ale vzápětí urve kus té knížky.
Když jdeme s Adámkem zahradou, drží se mě za ruku a ukazuje mi věci, které ho zajímají. Když jdu zahradou s Matesem, dusá kolem mne, huláká 100x dokola „tati“, „mami“, do všeho kope a říká „bu ba“, to je jako bum bác:-))).
Natáhnu ruce, že jako jdeme, Adámek se mě za ruku chytí, Matěj mě přes ní praští,jakože je to sranda.
Zkrátka a dobře na stupnici od 1-10 jsou ty děti jeden na 1 a druhý na 9.5:-), jedno je zelené a druhé fialové / abych nepoužila černou a bílou, hned by mi někdo řekl, že Matěje vidím černě:-))/.
Nechci jednoho preferovat na úkor druhého. Chtěla bych jim rozumět oběma, ale prostě mi to nejde, ať dělám co dělám, to jedno dítě mě leká:-))))) a tiše si myslím, že můj muž je na tom úplně stejně jako já.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

6 komentářů u “Všem stejnou mírou?!

  1. Mayojá se snažím:-) ale nikdy to není jako s Adamem a oni mi to neustále předhazujou:-)) Máma Adély zas pro změnu nerozumí Adámkovi,ovšemjí to nevytýká nikdo:-))

  2. Taky mi připadalo, že je náš syn z „jiné planety“ než ostatní děti. Do té doby, než přišli doktoři(skoro v 7 letech)na to, že je nemocný… Nechci tím říct, že Matýsek je (chraň Bůh!!!), jen tolik, že se na něj najednou dokážu dívat „jinak“, nevidět všechno jen fialově (zeleně?), jen mě muselo něco nakopnout, sama bych na to asi přicházela dýl…

  3. IbOrozhodně je to jiný vztah než s vlastníma dětma, je jiný už i tím, že vlastně nic nemusíš, ale skoro všechno můžeš:-)

  4. Mod., děkuju za tyhle články, který mi připomenou, že i prarodiče můžou (musí) mít na děti svůj vlastní názor, obzvlášť když je každý děcko úplně jiný. Naše holky jsou taky nebe a dudy, ale je fakt, že tu mladší jedna babička vůbec nezná, neb se jí od miminka jaksi vyhýbá…