Pískoviště v posteli

a dneska to nebude o Zlatu a jejich černých skládkách:-), ale fakt o pískovišti.V sobotu jsme vyrobili Gremlinům pískoviště 140×200, neměřila jsem to, ale vím to přesně, protože jeho základ je rám postele, kterou jsem si v Nábytku na třídě Míru ve Frýdku koupila v 78 roce. Rám a v něm nesmyslný úložný prostor, na něm těžká matrace v jiném rámu a žádné zvedací zařízení a tak se tam ukládaly věci, které pak už člověk nechtěl dlouhá léta vidět. Jedna z mála věcí, která se semnou stěhovala do Prahy protože pak už byla Adamova.
„Sakra já jsem šetřivá!“ napadlo mě, když do toho rámu padaly lopaty písku “ vydržela skoro 3 desetiletí a vypadá skoro pořád jako nová.
Když jsem se tehdy stěhovala, brala jsem sebou z bytového zařízení tuhle postel, Adamovu skříň, Adamův koberec, starý šicí stroj po babičce a obývákovou stěnu na kterou jsem měla nehorázně vysokou půjčku z FKSP, kromě asi 5ti splátek celou nezaplacenou, platuila jsem ji pak ještě snad 10 let. Pár ručníků, nějaké nádobí, pračku, jinak nic.
„Proboha NIC sebou neber, dyť to koupíme…“ povídal tehdy Martin a bral stěhovákům věci z rukou.
Jedinou věc,kterou pak koupil, byla lednička, protože měl rád drinky plné ledu:-)), na další nezbytnosti jsem si potom v Praze brala další půjčku a třeba koberec jsem si koupila z prémií až po roce a pak jsem ho rok čistila morkým hadrem, protože jsem neměla vysavač a na ten jsem našetřila prostě až za rok:-)
Plat jsem měla 1500 čistého ( ale až po 3 měsících) a 450,- výživné pro Adama. Nájemné s telefonem stálo 480,-, elektřina kolem 100, další 100 obědy a svačiny. no a ty 2 FKSP půjčky dělaly měsíčně 600,-. Martin mi dával každý měsíc 2 tisíce, nikdy ni o korunu víc, ani o korunu míň, ale když jsme šli nakupovat, muselo být maso svíčková, musely být krevety a mandle, gulášová polívka musela být z roštěnek, protože tak to vařila maminka a jinak se jedly jen minutky, takže každý víkendový nákup, který se vozil na chatu na Šumavu, stál 4-5 stovek.
No, já to prostě nezvládala a Martin tomu posléze říkal „turecké hospodářství“, to jakože jsem rozhazovala a nevěděla za co, nebo co:-)) no a pak byl najednou pryč a já nemusela kupovat roštěnky, ale když jsem zaplatila všechny ty povinné platby, měla jsem na týden 200 a to nebylo ani tak turecké, jako spíš rumunské:-)). Ta lednička mi zůstala.
Tohle celé je 25 let stará záležitost a já netuším jestli Martin od té doby hospodařil líp nebo hůř než já, ani nevím, jestli v Turecku mají děti čalouněná pískoviště, ale ty naše děti ho teda mají:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

12 komentářů u “Pískoviště v posteli

  1. :o ))) Hehehe… možná to je tím, že už jsem tady :o ) Namísto ostrova s geniální přírodou a velmi příjemnými 24 stupni jsem tu, kde není žádný oceán a ještě k tomu 35 :o ((

  2. nájemMno, když uvážím, že tehdy bylo nájemné 1/3 platu, dnes by tedy mělo být podle této logiky 6 tisíc, což není :o ) Současné nájemné v Pze je spíš 1 plat, což je dost děsné.

  3. mayono, já mám tolik rozdělaných věcí,všude, tam i tu, že i kdybych už do smrti nikdy neodpočívala, tak je nemlžu dodělat. Ale je fakt, že některé věci jsem už vzdala a prostě jsem je vyhodila.

  4. IbONo já tu stěnu, sedačku a Adámkův nový pokoj splácela skoro 10 let, sedačku mám na chalupě venku na terase a stěnu rozloženou na tisíc různých segmentů všude možně:-) Vždycky ,když se někam stěhujem, ptá se můj muž “ a tuhle věc bereme zase sebou:-)))?“ a já udělám vždycky jen „vr“ a bereme:-))). Ta postel má taky takovou „lodnu“ ale bez dna a zachoval se i ten tunu vážící poklop, ale to musím teprv vymyslet nač se použije, Adam ho totiž před pár lety na chalupě prolomil, takže spát už se na něm moc nedá, JEDINĚ,že bych provedla rekonstrukci:-))))

  5. rowdyno nevím člověče:-) v sobotu jsem se rozhodla darovat jednu svou chalupářskou matraci z postele synovi, aby měli provizorně na čem spát a když jsem ji zvedla, bylo tam nejen pískoviště, ale i sklad Setuzy a Laktosu, prostě Zlato si tam schovává písek, dříví a rozkousané kelímky od Lipánků, které večer dostává, no HRŮZA.-))))

  6. Určitě je lepší, mít pískoviště v posteli, než postel v pískovišti. I když – při tomhle hicu – je možná lepší někdy přespat na zdravým vzduchu.

  7. Už dost dlouho toužím po nový posteli. Ta stará má úložnej prostor v podobě obrovské lodny z dřevotřísky. Že bysme z ní udělali taky pískoviště? :-) ))Já byla pro změnu nazývána rozhazovačnou, protože mi prostě nezbývaly prachy na šetření. Že jsem táhla celou domácnost, včetně nájemnýho, energií a pochopitelně jídla pro nás oba, do toho semtam nějaký spotřebič (pračka, lednička apod.), to už byla jaksi podružná věc :-) ))) Hlavně že pan exmanžel dokázal ušetřit celou svou výplatu a tedy byl velký machr, zatímco já nic a tedy rozhazovačná a marnotratná ženská ;-)