Luboš

a to už je dávnoco se Luboš jmenoval moje první láska:o). teda ne taková ta první jak člověk mivá třeba už ve školce, nebo v 1. třídě, prostě taková ta první láska, jakože s někým fakt chodíte.
Seznámili jsme se na bruslích a bylo to teda v zimě, protože tehdy se ještě v krytých halách nebruslilo, aspoň u nás ne.
Luboš tehdy brousil za mojí kamarádkou Vlaďkou, za kterou vpodstatě brousili všichni, protože Vlaďka vážila nejmíň o 20 kilo míň než ostatní holky, měla maminku, která jí šila fakt modely, krásné dlouhé a hodně kudrnaté blond vlasy, modré oči a řasy jakoby už tehdy existovaly ty nadstavující řasenky. Vlaďka bruslila v silonkách, černé sametové minisukni a modré vypasované bundičce a když bruslila doleva, všichni kluci bruslili rovněž doleva. Já měla těch 20 kilo navíc a hnědé manšestráky a bundu? tak na tu si vůbec nepamatuju.
Luboš byl dost inteligentní na to, aby pochopil, že doprovázet domů Vlaďku s dalšími 30ti hochy vpodstatě nemá smysl a tak doprovodil mě, no možná to bylo taky proto, že jsme bydleli stejným směrem, zatímto Vlaďka bydlela v protisměru.
Ten kilometr jsme šli asi 3 hodiny a taky jsme se domluvili na další bruslení zítra, ovšem když jsem odemkla dveře bytu, dostala jsem pár facek a zaracha ta týden. Myslím, že to bylo první a poslední domácí vězení, které jsem se pevně rozhodla i pod hrozbou trestu smrti nerespektovat. Byla jsem zamilovaná, tím pádem i odvážná a den poté jsem hned po škole vzala brusle a šla.
No a tak jsme spolu začali jako vážně chodit a vydrželo nám to s přestávkama skoro rok. Ty přestávky dělalo to, že třeba pro Vlaďku se stal obsazený Luboš zajímavým, ale nejen pro Vlaďku. No to se tak stává, prostě některé ženské, ať je jim 15 nebo 35, musí mít za každou cenu toho chlapa, co máte vy, to určitě znáte.
Když mi bylo něco málo přes 16, rozešli jsme se vážněji, a určitě z nějakého vážného důvodu, na který si už ovšem nemůžu vzpomenout:o), pak jsme se zase sešli a rozešli a sešli a pak si každý z nás už našel nějaký vážnější zájem.
Když jsem ho potkala ve městě po pár letech, pozval mě k sobě do práce na kafe a tak jsme šli a povídali nějaké nesmysly, až jsme došli do budovy OV SSM. No to už jsem tušila, že mi to kafe moc chutnat nebude, ale byla jsem celá překvapená, protože Luboš za našich dob studoval průmyslovku a chystal se na něco lepšího než na svazáky, až jsem v tom překvapení doklopýtala do kanceláře předsedy toho spolku, tedy do jeho kanceláře.
No a pak jsme se zase leta neviděli, ale to už nebylo proto, že jsme měli každý vážnější zájem, to už bylo proto, že jsem pochopila, že máme každý zájmy úplně jiné. Pak jsem slyšela, že povýšil a to na předsedu okresního spolku holubářů, teda KSČ.
Od té SSM kávy jsem ho viděla už jen jednou v autobuse MHD jedoucím z Frýdku do Místku. Já nastoupila zadníma dveřma a on asi někde uprostřed, protože nás od sebe dělilo půl autobusu. Já si sedla a z okýnka jsem pozorně sledovala to město,jako bych ho viděla poprvé v životě.
No a to už je celé:o) A proč to píšu? No přece proto, že má dneska svátek:o)

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>