Tisíc důvodů proč se nesmazat

a ty dva proč ano:o) 

Poměrně často si tu různě popisujeme jak je pro nás blogující, chatující, či jinak se zviditelňující, důležitá či méně důležitá anonymita ať už jde o tu domácí nebo tu pracovní, v tomhle týdnu přidal Roj fenonem komentářů v souvislosti s tím jak mohou nejen otrávit, ale případně i anonymitu ohrozit, závěrem pak přidal myšlenku  Hranice určuje autor blogu, nikoliv komentující  No, odkaz dávat nebudu, najděte si to sami:o)))

Tento návod jsem si nevytiskla, ani nepověsila nad postel, ale tak jako tak hranice čeho?" a myslíš to vážně?"

Když píšu cokoliv, hranice jsou přesně zadány, když píšu pracovní smlouvu , hranice její použitelnosti mi stanoví příslušné zákony a protože smlouva je ujednáním mezi dvěma či více stranami, musí se kromě těch hranic zákonných týkat vymezení protoru ještě všech zúčastněných stran.

Když píšu něco a nechci, aby mi do toho kdokoliv kecal, nebo mě opravoval, dopíšu a uložím si svůj text do dokumentů, texťáků, nebo konceptů.

Pokud se rozhodnu psát blog nebo cokoliv na některém z veřejných serverů mám možnost vytýčit prostor několika způsoby, za 1. nedovolím nikomu, aby texty komentoval, 2. zakážu některým, aby je komentovali,3. připustím, aby se přes můj vykolíkovaný pozemek protáhl kdokoliv pěšky, autem, náklaďákem, traktorem nebo pluhem".

Je to stejné jako když napíšete knihu a rozhodnete se ji vydat, hranice té knihy jste vytýčili jejím obsahem, ale to je všechno co s tím můžete dělat, názory na ni musíte ponechat čtenářům a dál se tím nemůžete zabývat. Pokud se ovšem nejedná o 4kilovou knihu fotografií a nebudete ji rozdávat na sjezdu, zde jsou dány hranice i pro čtenáře":o))

Bloguje.cz je čtvrtým serverem mého zviditelňování se a jedna z věcí, která mi na něm vyhovuje maximálně jsou právě komentáře, mohu si je přečíst ale nemusím, mohu na ně reagovat a nemusím, mohu je zakázat když cítím potřebu  aby nebylo komentováno, mohu jednou pro vždy zatrhnout komentáře komukoliv se mi zachce a předpokládám že když už se jednou rozhodnu odejít" ponechám na vůli majitele serveru kdy mě zruší. Pokud by se stalo, že bych byla zrušena dřív než se sama rozhodnu rušit, bez rozčilování si najdu server jiný, nejlépe nějaký, který má za poslední tečkou třeba .es, nebo cokoliv jiného:o)

Je fakt, že server Damokles jsem opustila nadvakrát a napodruhé postupně, napřed svou literární tvorbou" později i svou bytostí, ale k tomuto rozhodnutí mě nepřiměl žádný další uživatel, přiměl mě k němu jeho provozovatel. Ne, že by mi vadilo jeho soustavné poučování, co mohu a co nemohu psát, co bych z toho či onoho textu měla odstranit.možná mi nevadila ani tak jeho hloupost a omezenost, prostě mě unavilo soustavné odstraňování mé tiskoviny" z jeho webu, odebírání licence k psaní, fakt, že jsem si žádné ráno nemohla být jista, zda svůj tamní blog" ještě najdu.

Jsem si vědoma skutečnosti, že moje názory na zásadní věci, jako je třeba politika, či otázky života a smrti, spravedlnost, jsou mnohdy poněkud kontroverzní, ovšem pokud si toho vědoma jsem, mohu o nich polemizovat a to i s lidmi, jejichž názor s tím mým nekoresponduje. V momentně kdy začnu mazat komentáře, nebo je zakazovat z jiných důvodů než jsou důvody intimní:o), případně schovávat svoje psaní před všemi kdo semnou nesouhlasí…………a teď by mělo přijít  budu vědět, že nestal čas se nad sebou zamyslet", ale nepříjde, protože je to tak, že  nebudu vědět, že jsem už totálně zblbla." :o ).

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>