Dvě moře

.

Ve vlasech slunce, ústa od soli
V tom tepla konejšivém tetelení
Bez Tebe čas snad nějak přebolí

Za chvíli také projdeš místy
Kde moje vůně z rána zavane,
Směs vůní kterou znáš jen Ty.

Déšť ten pak všechno na čas smyje.
Pak moře uvidíš, vzpomeň si,
Zašeptá – vrať se, smutno jí je!

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology s J. a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

8 komentářů u “Dvě moře

  1. Ve vlasech písek, na krku kérku,ležím teď v místech,kde není spánku.Cítím to všude,mýdlo chybí,někdo se neumyl,spíše to tu smrdí.Čekám tu na déšť,až to zas vyčistí,a já v tom písku,najdu své čelisti :o )_____Modona mě asi zabije, ale nedalo mi to ;o)