Druhé já

 a to moje nespalo,neflákálo se, nezapomínala jsem na něj, do ničeho mi nemluvilo, prostě už neexistovalo..

Nevím kolik má člověk pevných životních bodů, ale vím, že některé z nich se nedají žádným způsobem ovlivňovat, nic neuděláte, myslím špatně a přesto jsou najednou pryč. V pondělí první, ve čtvrtek druhý a v neděli třetí, i takhle se to může stát a nenaděláte nic, a vůbec nepomáhá, že to vpodstatě nejdůležitější zůstalo

Když se Vám podaří se po půl roce znovu posbírat a po roce dokonce vyjít zase ven, začnete věci dělat prostě jinak, ano, velmi prostě a úplně jinak..

Vždycky jsem si myslela, že pud sebezáchovy je hrozně důležitá věc, jedna z nejdůležitějších, které člověk má, ale, není to pravda, bez něj to jde mnohem líp, všechno je snazší, ráno vstávat, jezdit autem, vnoci jít nebo nejít spát,  přesto, že Vám dál záleží na věcech kolem, druhé já spí, ten našeptávač spí, všechno je snazší. Bylo snazší, do doby než se zase probudilo.

Moje druhé já se jednoho dne zase vrátilo, jen, ten pud sebezáchovy, ten je pryč.

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology...... a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>