Jak jsem poprvé v životě tasila!

Pokud týden začíná sobotou, doufám, že bude akční rovněž jen do soboty:o) aneb, když Bond, tak Bond:o))

Tady u Labe jsme už dvanáctý rok, zpočátku nás sice párkrát dost vykradli, ale nikdy jsem se tu nebála ani přesto, že zadní část zahrady končí v lese a že je to samota. Dveře domu zůstávají od jara do podzimu otevřené dlouho do noci a taky už od časného rána, mnohdy jdu spát a ani nezamknu dveře, nakonec mám tu tři velké pesy a nikdo sem jen tak nevstupuje, musel by totiž přelézt plot nebo vytlačit zadní elektrickou bránu, nemáme žádná vrátka u kterých by se dalo vzít za kliku a vejít a tak se dá říct, že každý člověk který by se objevil vně zahrady, aniž byl někým z nás vpuštěn dovnitř, je vetřelec. Před lety sem takto "přišel" kolem 7mé ráno nějaký pokrývač a ťukal mi na okno. Nic už pak nepokryl a myslím, že od té doby platím v širokém okolí za největší semetriku v okrese. No nevadí, kdybych chtěla ať sem někdo vchází, byla by tu ta branka.

Dnes večer, bylo krátce před půl jedenáctou, sedím si tu u compu a dívám se na Muže na stromech, zvednu zrak k oknu proč se ten Filip vrací v jiném triku než v kterém odešel, blesklo mi hlavou, ale dívám se dál na televizi. Pesy se pohly z postele, Filip stojí za dveřma, že bych zamkla?? napadlo mě a tak vstávám a jdu odemknout. Projdu svým pokojem, jsem u vstupních dveří, zrovna se otevřely, pesy začaly štěkat a vyběhly ven, ale ten chlap není Filip, je podstatně mladší, tak 20, trochu zaskočený množstvím větších bílých pes, má totiž asi lehce naváto, možná ho napadlo, že to jsou velké bílé myši.

"CO TADY DĚLÁTE???"  ptám se nevěřícně leč dost důrazně, on neříká nic a dívá se na mne. Otvírám šuplík v prádelníku co stojí hned vedle dveří a vytahuju pistoli. Pistole nevypadá jako bílé myši, ten člověk couvá a dí, že tu stanujou, netuším jestli myslí na zahradě nebo, že se jde mrknout po místě vevnitř, každopádně se asi tvářím víc zle než ta pistole a tak couvá ze schodů a odchází.

Volám dovnitř psy a jdu ven s baterkou a pistolí, slyším jak přelézá nejmíň 2,5 metru vysokou bránu vzadu v zahradě.

Necítím žádný strach ani adrenalin, nejsem normální!

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.