Na skutečností, že něco skončilo

vůbec nic nezmění, že to odmítáte akceptovat.

Byly to dva roky, dnes, dva roky, co jsem stála kousek od té rakve, kdosi zpíval árii z Rusalky, z vlasů mi kapala červená barva a celé to  mělo spíš příchuť komična, než tragična, ten Měsíček, pokaždé ho zpívala, bylo to tak legrační, i přesto, že říkali, že v té rakvi leží ona.

2 roky, divné výročí, něco jako výstřel z Auróry, výročí, konec a přesto začátek, přízrak smutku a najednou ve stejný den, tehdy, štěstí.

Myslím na ní často, byla hrdá, nesmlouvavá, možná proto se stalo to, co se stalo, možná, kdyby byla jiná, možná by ještě žila, možná, ale pak by to pak ale nebyla ona, taková, jaké jsem si jí vždycky vážilia, někdy i naštvaná, taková, jakou jsem ji měla ráda.

Je mrtvá, skončilo to, a odmítat to akceptovat, na tom faktu vůbec nic nezmění.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>