Smutných vod proužky

.V polštářích nadýchaných bílých mlh

můj šepot k Tobě  znovu doletí,

přes holé stromy, trávou namrzlou,

jak vloni, předloni, už potřetí.

Andělská křídla v bílém krajkoví,

v peřině bílá křídla Anděla,

od zimy k zimě, poprvé,

zatím jen jednou jsem je viděla.

Řeky v nichž  zase znovu splynem,

motýlích křídel dotek na kytici,

jak z kapek rosy umotané sítě,

od léta k létu, potisící.

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology s J. a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>