James Sttrada

pokračování I.dílu , takže II-, III. a IV. díl zde!

"Sakra, sakra" zamumlal Sttrada pod pěstěným vousem
"Kdybych alespoň věděl do kterýho nákupního centra jsem zajel!"
"Nechápu, proč to tady ti idioti neoznačí, všude to vypadá stejně, kdo se v tom má vyznat!"
Sttrada popošel prázdným parkovištěm o několik desítek metrů blíž k automatickým dveřím komplexu.
"Proč jsem nezaparkoval někde blíž, když tu nejsou žádný auta, sakra!?"
"To je z toho, že je člověk zvyklej, že je všude furt plno a prázdný jsou jen fleky pro invalidy!"
"Moment, proč tu vůbec je tak prázdno?"
"Je tady vůbec krám od BOSSe?"
"Kdybych si zatraceně vzpomněl, kudy sem to jel ……, nemusel bych teď ještě půl kilometru k těm vstupním dveřím:-( ."
Sttrada si mimoděk vybavil auto, které ho pronásledovalo přes půl města…
" Prej "pomáhat a chránit!" sakra taková blbost, blbej policajt, kdybych už neměl 10 bodů…………, no snad je tu ten BOSS!"
III. díl (Wicky)
Unavený, otrávený a hladový se rozhlíží po okolí. Víděl nějaké ploty, domy a kousek odtud zářilo několik světel. Černá stuha silnice se nedaleko ztrácela v zátáčce, za níž se tyčila hradba temného a hustého lesa. A kde je sakra McDonald? Kde je benzínová pumpa? Jak tu vůbec lidi můžou takhle žít? Ženská. Přes parkoviště napříč prochází ženská, jde svižně, je zamyšlená a usmívá se. Jemně, něžně, jakoby ani netušila, že má stále na rtech úsměv. Nevnímá vůbec okolí.
Zaujala ho. Svojí chůzí, úsměvem a jistotou. Odkud asi jde? Sama v tuhle dobu, tmou. Najednou zaškobrtla, málem upadla, lodička se jí vyzula z nohy. Zatracený kotník, v tom si všimla auta stojícího kus od ní. U obrubníku a začala uvažovat, proč ten vůz zajel tak divně ke křoví. Váhavě popošla o několik kroků blíž a potom zavolala: "Haló. Je tu někdo?" Rrozhlédla se nalevo a napravo, ale silnice dál připomínala nekonečný temný tunel, jen na tom parkovišti stojí opuštěné auto, nebo je někdo v něm? "Haló, potřebuji pomoct!" Pomalu kulhá k autu. "Je tu někdo?" V křoví se ozval jakýsi šelest…
IV. díl (Marcony)
.. dostala strach. "Je tu někdo?", řekla již tiše. Z křoví vystoupila postava. Hrdlo se ji sevřelo, jen stěží špitla "Kdo jste?!". Chvíli bylo ticho, v dálce bylo slyšet houkání policejní sirény. "Promiňte, madam, jestli jsem Vás vylekal", ozvala se pojednou postava,
.

"Jmenuji se James, ehm, byl jsem si jen ulevit, jsem dlouho na cestách." Šel k ní. Černé dlouhé vlasy,
uvázané do culíku, tmavé obočí, hnědé oči a velký nos, mohutné rty. Připomínal ji jednoho známeho herce, jen si nemohla vzpomenou na jméno. Usmál se. Ulevilo se ji. "To nic, to chápu." řekla. "Mohl by jste mi, prosím, pomoci? Asi mám něco s kotníkem." Mlčky otevřel dveře spolujezdce a pomohl ji usadit se. Ucítila jeho parfém, bože, to je vůně, kterou miluji, pomyslela si. Zatočila se ji z toho hlava.
"Ukažte, podívám se na to", přerušil její myšlenky a vzal opatrně nohu do rukou. Měl ruce velké a chlupaté, jako medvěd. Všimla si, že pod zápěstím má tetování. Srdce, propíchnuté šípem a pod ním nějaký text, zdálo se ji, že tam má napsáno LOVE, ale těch písmen bylo víc, jen je nemohla přečíst. "Kotník vypadá opuchle, bude to chtít ošetřit" řekl, "odvezu Vás do nemocnice". Neprotestovala. Ta vůně ji úplně ochromila. Nenápadně se znovu podívala na jeho ruce a v jeden okamžik spatřila již všechna písmena. Úplně zkoprněla. Polilo ji horko a nemohla se ani pohnout. Tiše seděla a vduchu si opakovala celý text. LOVEC …
Příspěvek byl publikován v rubrice z šuplíku do šuplíku a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>