Máme ty barvy!

Jsme tak odlišní, zdánlivě,
už jsme o tom i mluvili, jak jsme odlišní,
a stejní,
už je to dávno, co jsme o tom mluvili, daleko odtud.
Já tvrdila, že jsme odlišní jen zdánlivě.
On, že doopravdy.
A přesto jsme pořád tady,
pod květy stromů,
v plném slunci,
za deště,
ve sněhu.
Znovu a znovu,
znovu a znovu,
znovu a znovu,
znovu.
Jsme stejní,
ani dobří, ani špatní,
ani slušní, ani neslušní,
ani hodní, ani zlí,
někdy chápaví, někdy protivní.
 
Máme stejné barvy,
a proto tu pořád jsme,
znovu, a snad……….
Příspěvek byl publikován v rubrice Monology...... a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>