A pak, že jsou ty sny o ničem

Včera jsem si šla lehnout nezvykle brzy, hodně před půlnocí, po týdnu s Gremliny a Čaky, dvěma ovcemi, třemi pesy, kočkou a kočk,  dvou dnech zdění a  dni s koněm,jsem byla opravdu hodně unavená.

Usnula jsem hned i bez prášku, a hned se mi zdál sen. Nebyly v něm žádné děti, pesy ani psi, ovce, koně, ba ani zdejší lidi, jen kočk Ňuninka a kočička Pepíček, a já.

Pepíček byl v tom snu jak z divokých vajec, nechtěl se nechat chytit a zavřít na noc doma,pořád mi utíkal a nakonec, když jsem po něm chmátla na parapetu někde v patře, spadl dolů a chvíli nebylo nic slyšet. Když jsem se vyklonila z okna, viděla jsem jak leží na zemi, nad ním stojí nějaký chlap, spíš kluk a mlátí do něj. A to kočičí naříkání mě probudilo, bylo půl jedné.

Něco se stalo, napadlo mě, ale Ňuninka ležel stočený do klubíčka na konci postele, přesto jsem vstala a šla hledat po domě Pepíčka,který spává většinou, v patře. Pepíček nikde, a tak jsem šla ven, podívat se jestli není zavřená v garáži nebo v dílně, pak jsem prohledala celou přilehlou část zahrady, volala, poslouchala, nikde nic, šla jsem si znovu lehnout.

Podruhé jsem se probudila v půl třetí, pak v půl páté, pak jako obvykle v půl sedmé, pokaždé jsem prošla domem a pak zahradou, volala a poslouchala, nikde nic.

Naposledy jsem vstala v půl deváté, prošla dům a zahradu, volala, poslouchala, šla se podívat, jestli semnou už mluví kůň, pobyla s ním asi 20 minut, než jsem ho přinutila k sobě přijít a nechat si pohladit hubu, pak jsem obešla celou pastvu,kolem všech ohradníků, jestli Pepíček nedostala šlehu proudem, pak jsem to vzala kolem ohrady u silnice, jestli někde neleží přejetá, a pak jsem se kolem ohrady u lesní cesty vracela k domu, to už ke mně běžel Filip s Pepíček v náručí.

Asi mě slyšela volat a tak se z posledních sil připlazila. Prostřílená jak řešeto, od krve přes celé bříško až po krk, díra na hrudníku velká půl centimetru, další co jsme našli na krku, o kousek menší, stará a mockrát olízaná krev, muselo se to stát večer nebo vnoci. Naložil ji do auta a jeli na veterinu do Litoměřic, protože pan doktor v Roudnici ordinuje v pátek až od desíti.

Netuším s jakým zvířetem si někdo může poplést černobílou kočičku, velkou 30 centimetrů na délku a necelých 30 na výšku, možná s malou Pandou, jezevcem, nebo přinejlepším s podsvinčetem, netuším, jestli se taková zvířata smí běžně nebo neběžně střílet, co ale tuším je, že ode dneška, to tady zdejší myslivci, zejména ti,co mají v lese za naší chalupou "veselou chatičku", nebudou mít jednoduché, bez ohledu na to, jestli Pepíček přežije, nebo ne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>