Bouřky, krupobití až vlnobití

Naštěstí se nedostavily v takové míře jak slibovali, ale i ta jedna, která se stavila u Labe ve čtvrtek, stála za to!

Odpoledne přijela Jana, chvíli trénovala s Abby a pak si vzala pod sedlo jUráška. Hodinku tu cvičili nějaké obrtlíky, pak přesedlala, vzala si ode mne dálku od brány u lesa a odjela na projížďku s Pepínem. Já sem si udělala kafíčko a začala si užívat odpoledního klidu v chladu domečku.

Zhruba po půlhodině přijel Filip a děl, že bude bouřka a kde je Jana? a poté, že to venku nevypadá dobře a kde je ta Jana?

Provazy vody se shora spustily někdy mezi slovem ta a Jana a temné, ještě před 2ma minutami slunečné nebe, prosvětlil první blesk kurefsky blízko. Filip si nasadil na hlavu klobouk, na tělo nepromokavou bundu a utíkal na pastvu pro koně, stáli jak sochy a poskočili vždycky jen ve chvíli, kdy se rozsvítilo a prásklo.

Nejprv chytil Abbku, ta tam stála a tvářila se jako Abbka, tak ji lapil a utíkali do ohrady, pak se vrátil pro jUráše, ale ten domů nechtěl a Filip začal dělat Redforda, chvíli ho přemlouval, pak si před něj sedl na zem a já v okně přemýšlela, jestli je větší šance, že blesk trefí toho většího, nebo toho menšího.

V tom volá Jana, že jí zmokla dálka od lesa i od silnice, a abych jí otevřela bránu od silnice já, běžím nahoru do okna a otevírám ( tahle brána z kovové konstrukce, má nesmyslnou vychytávku, musí se otevřít úplně, jakmile se tak nestane a někdo do ní vejde, začne se sama zase zavírat).

Otevírám bránu, škvírou vidím totálně prochcaného koně a neznámého jezdce,

brána je otevřená na půl metru,

v tom za koněm vyšlehne blesk,

kůň se staví na zadní ( já bych už ležela v kaluži vody),

ve stejném okamžiku kolem projíždí kolem po silnici červené auto,

kůň se leká a vyráží do polootevřené brány, která se okamžitě začne zavírat,

naštěstí škvírou proběhli ( mne by brána přepůlila, neb by mne kůň vlekl zasebou s nohou v třmenu).

Jana uklízí Pepína do boxu a utíká za Filipem a jUrášem na louku, spolu jUráše odchytnou a vedou domů přes řeku vody, která se vmezidobí vytvořila v ohradě.

ČEZ vypíná proud, už žádná brána by se neotevřela.

Filip s Janou v převleku za vodníky utíkají domů, svlíkají všechny promoklé nepromokavé svršky na verandě na zem. Zavírají zasebou dveře a v té chvíli přestává lít.

Ve chvíli, kdy polousušená Jana vychází po 2 minutách z koupelny, svítí slunce na plné koule a koně nechápou, proč jsou vrátka na louku zavřená :o )

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>