Noční bojovka

a večer plný divných zvuků, aneb “ Moni přestaň chlastat!“

Venku jsme teď ještě víc než obvykle, protože Crazynka neumí sama čůrat, prostě se jí to musí připomínat a tak chodím se psem po zahradě na procházky.

Bylo to tak kolem 7mé večer, najednou slyším od zadní brány nějaký dřevěný lomoz a povídám Filipovi “ Slyšels to? jakoby tam vzadu padaly nějaké dřeva!“, i šel se Filip podívat a když se vrátil, drobně nademnou vrtěl hlavou.

Pak po 8mé večerní, venčím zase psa a slyším vzadu za bazénem nějaké divné zvuky, jakoby se něco koulelo po střeše „Slyšels to?………!“, tohle už se vrtěním neodbylo, Filip pravil, že mám halušky a trval na tom, ať mu povím, co by se asi tak mohlo koulet po střeše. I navrhla sem mu, aby si vylezl na střechu, vzal sebou různé předměty a až to bude ono, že mu řeknu.

Bylo snad 9, slyším bečet ovci, beru baterku a jdu kontrolovat ovce, ale nevypadá to, že by něco bylo vnepořádku, stály tam všechny 3  a svítily všema 5ti očima, tak sem šla zas domů.

Pak bylo něco kolem půl 10té a já šla venčit psa a slyším, koně pobíhají po ohradě, tak se jdu podívat co se děje, ale krom toho pobíhání nic jiného nevidím, jdu tedy domů a volám na Filipa už zalezlého v posteli, ať se jde mrknout oknem z patra, co se to tam děje.

“ Moni kurňa, ale už přestaň chlastat! tohle přece už není normální!“ huláká dolů Filip a taky slyším, jak dusá do koupelny a otvírá okno,……………a pak  začne ječet “ Ty vole, máme všechny koně na silnici a už tam stojí i nějaké auta, honem ber baterku a dálku a utíkej tam!“, pak se zřejmě oblíká a běží za mnou.

Jenže naše koně nejsou na silnici, jsou tam kde mají být, v ohradě. Otvíráme bránu a vidíme na silnici II. třídy, po které se běžně jezdí kolem stovky, 5 koňských prdelí s hlavama pasoucíma se v příkopu, cca 100 metrů vlevo stojí dvě auta na 4 blinkrech a jejich osádky se asi vzpamatovávají z šoku.

Filip odhání koně pana Hartmana přes cestu k našemu plotu a já volám Polajty, auta  vyšokovaných odjíždí, další desítky aut projíždí a my hlídáme ty cizí koně, aby zůstaly na trávě, naštěstí ještě od Huberta ohraničené částečně páskou, a nevrátily se na cestu, děláme to potmě, aby se nepoplašily.

Polajti přijíždí zhruba po půl hodině, dva v jednom osobním autě a začínají telefonem shánět telefony na majitele koní, následně posílají další hlídku do vedlejší vesnice, protože telefon zřejmě nikdo nezvedá. Nakonec coby, Hartmanovi jsou zvyklí, koně jim utíkají prakticky každý den

Za další půl hodinu přijíždí autem mladý Hartman, auto si uklízí do lesa a s provazem jde pro vedoucí klisnu, tváří se velmi nasraně. Polajty konečně napadá poodjet za horizont a zpomalovat majákem a STOPkou projíždějící auta. Hartman odvádí koně do lesa a vydává se na několikakilometrový noční pochod. Samozřejmě bez poděkování.

A tak nám poděkovali pouze Polajti, že jsme pomáhali a chránili:o)

Blíží se půlnoc, jdem domů, ovšem cestou ještě jdeme pochválit naše koně za skvěle vykonávanou ostrahu objektu.

A já si konečně nalívám zaslouženého panáka:o)

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>