Václav Havel – o nenávisti

A kdyby nebyl Václav Havel zemřel  v prosinci 2011, myslela bych si, že tuto úvahu sepsal dnes po obědě.

Václav Havel o nenávisti„Uvažuji-li o lidech, kteří mě osobně nenáviděli či nenávidí, uvědomuji si, že je spojují některé vlastnosti, které – sečteny a společně rozebrány – nabízejí určitý, zajisté jen velmi všeobecný, výklad původu jejich nenávisti.

Nejsou to především nikdy lidé dutí, prázdní, pasivní, lhostejní, apatičtí. Jejich nenávist se mi zdá být vždycky projevem jakési velké a v podstatě neukojitelné touhy, jakéhosi trvale nenaplněného a nikdy vlastně nenaplnitelného chtění, jakési zoufalé ambice. Je to tedy vnitřní mohutnost veskrze aktivní, která svého nositele vždy znovu k čemusi upíná a kamsi ho vleče a které ho takříkajíc přesahuje. Rozhodně se mi tedy nenávist nezdá být pouhou absencí lásky či humanity, pouhým vakuem lidské duše. Naopak: s láskou má mnoho společného, především právě onen sebetranscendující prvek, totiž ono upnutí se k druhému, závislost na něm, ba přímo delegování kusu vlastní identity do druhého. Tak jako milující touží po milovaném a neobejde se bez něho, touží i nenávidějící po nenáviděném. A tak jako láska je i nenávist v posledku vlastně výrazem touhy po absolutnu, byť výrazem tragicky zvráceným.

Lidé nenávidějící, aspoň jak já je poznal, jsou lidmi s trvalým, nevykořenitelným a samozřejmě skutečnému stavu věcí hluboce nepřiměřeným pocitem ukřivdění. Tito lidé jakoby chtěli být bezbřeze ctěni, respektováni a milováni a jakoby byli nepřetržitě zužováni bolestivým zjištěním, že ostatní jsou jim nevděčni a neodpustitelně k nim nespravedliví, protože nejen že je nectí a nemluví bezbřeze, jak by měli, ale dokonce je – aspoň jak jim se zdá – přehlížejí.

V podvědomí nenávidějících dřímá zvrácený pocit, že jsou jedinými pravými držiteli kompletní pravdy, a tudíž jakýmisi nadlidmi či dokonce bohy, a že z tohoto titulu zasluhují kompletní uznání světa, ba dokonce jeho kompletní povolnost a loajalitu, ne-li slepou poslušnost. Chtějí být středem světa a jsou permanentně frustrováni a podrážděni tím, že svět je jako svůj střed nepřijímá a neuznává, že si jich dokonce snad ani nevšímá, ba že se jim možná i posmívá.

Jsou jako rozmazlené či špatně vychované děti, které si myslí, že jejich matka je na světě jen a jen proto, aby je zbožňovala, a které jí zazlívají, že občas dělá i něco jiného například že se věnuje sourozencům, manželovi, knize nebo nějaké práci. To všechno pociťují jako křivdu, zranění, útok proti sobě, zpochybnění vlastní hodnoty. Vnitřní náboj, který by mohl být láskou, se zvrací v nenávist k domnělému zdroji v ublížení.

(…)

Říká se o nenávidějících, že to jsou lidé s komplexem méněcennosti. Možná to není charakteristika zcela přesná. Spíš bych řekl, že to jsou lidé s komplexem osudového nedocenění vlastní hodnoty.

Důležité se mi zdá být i mé další pozorování: nenávidějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen vesele žertovat, ale jen se nakysle posmívat. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie; autenticky se totiž dokáže smát jen ten, kdo se umí smát sám sobě. Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost.“

úryvek z projevu Václava Havla, proneseného na Konferenci o nenávisti (Oslo 28. 8. 1990)

 
Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

16 komentářů u “Václav Havel – o nenávisti

  1. A víte vy, co bylo na Václavu Havlovi nejúžasnější? tedy pro mne, myslím krom toho, jak byl chytrý:o), že jsem ho nikdy neslyšela, že by si bral do úst kteréhokoliv člověka s úmyslem urazit ho, nebo ho jakkoliv jinak potupit.

  2. Krom toho ovšem,leden, únor a březen, zejména pak únor a březen, jsou pro mne tak pracovní měsíce, že se hrabu spíš v číslech, než v písmenech :-/

  3. Tak tos mne neska docela dostala Modí, o tomhle traktátu jsem vůbec nevěděl.
    A to jsme si byli dost blízcí. [nevím, zda je Tvůj šálek čaje NPND, ale tam jsem se o té "
    blízkosti, tuším někdy ke konci 12/12 dost podrobně zmiňoval- teď, po intermezzu na NČ, týdenní opětné anabázi na NPND, funguju na i Tvém "spřáteleném" Grejvříkovi, a trpím tam samomluvou-přijď poplkat, nebudu se zlobit]
    OM-THX za tento článek, potěšil.
    P.S. Nějak řídce je teď vidět u Páji Smetánky.
    Co se stalo?
    Zatim

    • NPND , to neznám, ale znám třeba DKNY ;o)
      S pájou probíráme většinu někde bokem a myslím, že se nic nestalo:o)

      • 74159 pro Tě >
        NP-nezávislá diskuze
        NČ – nevidit. čert
        Tam pátrej, tam.
        Ale povinný to není.
        Tak jako noviny.
        MSF

        • Jenže, já na žádné takové diskuse diskutovat nechodím, vůbec nic o tom nevím, ale samozřejmě, je určitě velmi nepříjemné, pokud chce kdekoliv, kdokoliv, sokoliv říct, a někdo mu to smaže.
          Ovšem, na svocode se nikdy nemazalo a doufám, že to tak i zůstane.
          Tímto snad odpovídám i na ty 2 komentáře u “ ostrova“ :o )

            • Synku, já nějak vůbec netuším, co se po mně jako chce? Sdílná? jako co mám sdělovat?
              A blízcí? nezlob se, ale já vůbec netuším, kterej ty seš:o), fakt ne.
              No a na žádné diskuse prostě nechodím, pokud jde o nějaké články, u někoho, třeba Gravera, mám si přečíst všechny ty komentáře a vyjadřovat se k něčemu, o čem opravdu nic nevím?
              Já nevíííííííím :o )

                  • Já vás slyšel, co si šuškáte. Rákosku mám ve skříni!
                    A jinak, nikoho ze zásady do ničeho nenutím, jen se vždycky jen zeptám a nasměruju. Tečka.
                    To chtění musí v každém vzniknot samovolnou zvědavostí.
                    TT, přeju hozký zbytek tohoto i dalších dní, nebudu zde prudit.

              • Jó a eště jen něco, dcérečko milená [míněno vyjimečně vážně] koukám že vittův syndrom fstahovačnosti se šíří sítí jako infekce – to o tej známosti se týkalo Vendy, nikoliv Tebe, jak mě výše vymlouváš.
                Zkus si to dešifrovat OM.
                Přihlášky do tej školy, jak píšu vittovi na grejvříkovi, lze podavát v tu středu od půl deváté.
                Po večeři.
                To sem Ti to zas nandal, to se mi bude sladce usínat, já sú tak ščásnýýýýýý!
                A máš to.
                :-P
                Neradno dráždit Kadla bosou pusou.
                Mlask.
                Pic