Ne všechny babičky byly Sedláčkovy.To je důležité si uvědomit jakože za prvé.
Za druhé pak, žádná moje babička nebyla Skokánková.
Babičky jsem měla dvě,
Lidušku, to byla maminka matky a
Gabrielu, zvanou Ela, to byla maminka tatínka.
Až doposud je to, domnívám se, celkem jasné.
Babička Gabriela přišla do Česka, když to bylo ještě Rakousko-Uhersko (:-))))) bosa a to se svou maminkou, vdovou po štětkaři Langerovi a s ní přišly ještě 3 sestry ( bez Famánka) Adéla, Stephanie a Olga.
Vdova měla původně ještě 3 syny z nichž zůstal živý jen jeden a ani nevím jak se jmenoval, protože za 2. války se dal jako Němec k Němcům a bylo navždycky zapovězeno o něm hovořit.
Tato babička Elinka byla úžasná žena, celý život děsně pilně kouřila a pila panáky, pekla úžasné zákusky a byla s ní vždycky veliká legrace. Taky luštila prakticky závodně kžižovkya umřela v 90ti letech / v roce 1994/.
Někdy kolem 20. roku se babička provdala za mého dědečka Otakara, co byl přednostou stanice v Krasíkově.
Babička Ela byla velmi krásná žena a já se jí v určitých obdobích svého života podobám ( momentálně takové období bohužel nemám).
Taky stejně pilně kouřím a piju ty panáky, ovšem lišíme se například ve vztahu k vodě a slunci. Babička byla ve vodě jednou a topila se, na slunci rovněž jednou- dostala úžeh.
I pokud šlo o jakékoliv jiné sportování, chůzí počínaje, byla babička silně asportovní, to máme společné.
Dědeček Otakar byl skvělý a hodný muž. Poté co skončila jeho kariéra na dráze, dal se na stavění a jako stavbyvedoucí postavil třeba přehradu Olešná a posléze ostravské krematorium v kterém byl posléze zpopelněn ještě v zaváděcím provozu. Bohužel zemřel velmi brzy a tak si na něj pamatuju jen velmi matně.
Takže abych to shrnula, babička 1. byla němka, Langrová a drahám měla kladný vztah, protože měla 100% slevu.