Kdysi dávno, jednou v 80. letech jsem byla na Silvestra v nějakém podniku,zpočátku to vypadalo normálně, ale čím víc alkoholu a času přibývalo,stávala se pro mne rádobyveselá merenda za každou cenu nesnesitelná a tak to byl první a na dlouhá léta poslední Silvestr venku.
V 89, jak jsem tak byla zvyklá žít přes měsíc na ulici, jsme trávili Silvestra na Václaváku a po půlnoci pak v Činoherním klubu. Ta atmosféra byla úžasná, bylo tam několik set tisíc lidí jako v listopadových dnech předtím. Chlebíčky se mazaly na kapotách zaparkovaných aut, sekt tekl proudem, slavilo se i v přilehlých ulicích a pod Muzeem, protože se tam prostě všichni nevešli.
Nikde nebylo žádné rozbité sklo, ve zprávách pak druhý den říkali, že nebyla poškozená jediná výloha, nebo auto.
Byl to úžasný a neopakovatelný zážitek a opravdu krásný Silvestr se vším všudy.
Po roce jsme to chtěli zopakovat, po půlhodině jsme z Václaváku odešli, všude tuny metráky střepů, desítky velmi opilých lidí, bundy propálené od rachejtlí….
No a to byl můj poslední Silvestr mezi lidma, taky proto, že Madlenka se strašně bála toho bouchání.
Poslední 3 Silvestry jsem měla, nebo vlastně mohla trávit u hanny v Meziříčí, ale,
některé moje zažité zvyky jsou opravdu nablblé, ale tenhle mi připadá docela fajn:-))
A teď vzhůru do nového roku a nezpomeňte, že předsevzetí se mají dělat až 4.1.!!
katch já nevím, ale všude to letos někdo říká:-)) já si předsevzetí nedávám nikdy žádná, takže je mi to celkem jedno:-)
proč až 4.1.? Ale ono je to vlastně fajn, aspoň stihnu nějaký vymyslet 🙂