Všem nemocným a jejich blízkým, aby neklesali na duchu:-)Už je to pár let co se mne krásný pan primář Srnský zeptal ” A proč chraptíte?” a marné bylo moje vysvětlování, že to mám už asi od 5ti let, prostě jsem po vyšetření srdce, cév a plic skončila na krčním.
Jednoho rána jsem usedla do čekárny a čekala a čekala. Postupně jsem si začala prohlížet ostatní čekající a zjistila jsem, že jsem jediná,kdo nemá díru do krku a lehce jsem znejistěla.
Sympatická mladá doktorka mi nahlédla do krku, pokárala mne, že kouřím a vypůjčila si ode mne zapalovač, aby mohla zapálit kahan na ohřívání nástrojů:-). “Něco tam je, na hlasivce a musí to ven, protože takhle se nedá identifikovat CO TO JE a je to příliš malé na to, aby se z TOHO odebíraly vzorky. musí TO ven, co nejdřív….”
“Tak to neeee” vylítla jsem z křesla ” já chápu paní doktorko, že máte zřejmě v programu navrtat ty díry do krku všem, ale MNĚ NE!!”
A pak jsme diskutovaly a diskutovaly až jsme se dodiskutovaly k tomu, že i kdyby mě neoperovala, bude tam a bude mě hlídat a ručí mi za to, že se s dírou v krku neprobudím.Pak jsem uhádala ještě měsíční odklad, protože byl termín DPH, pak jsem uhádala jen 2 denní hospitalizaci,protože mám 3 pesy:).
Po měsíci jsem v té čekárně seděla znova a čekala na přijetí. Všichni měli díry, jen jedna žena čekající na protější židli ji taky neměla, povzbudivě jsme se na sebe usmály a za hodinu jsme se sešly na stejném pokoji, na vedlejší posteli,Jiřinka, ještě tam s námi ležela Stáňa, ta měla nejen dirku, ta už neměla ani hrtan.
Paní doktorka přišla hned po mém přijetí a slíbila, že bude i na sále a potvrdila, že naše dohody platí. Byla a platily a já se opravdu probudila bez díry v krku, bez jakékoliv bolesti v krku a taky bez chrapotu. U postele mi seděla Jiřinka, přidržovala mi u pusy hadici s párou a usmívala se.
Jiřinka šla na řadu druhý den. Jiřinka je,byla, zdravotní sestra a když jí týden bolelo v krku i po antibiotikách, skákla si na krční a odtamtud šupem do Motola protože našli nádor v ústní dutině až u krku. Přijali ji za 3 dny a to už se ta svině rozlezla i do čelisti a jazyka.
Jiřinku odvezli na operaci brzy ráno a do punčoch proti křečovým žilám jsme schovaly kamínek pro štěstí. Mne pak propustili a Jiřinku uložili na ARO.
Za 14 dní jsem se vypravila do Motola, abych ji našla. Našla, na našem pokoji se Stáňou, dírou v krku, jizvou začínající na dolním rtu táhnoucí se přes celou bradu,doprava přes krk až za ucho, bez kusu čelisti a jazyka. “Neumím polykat a tak nemůžu domů.” šeptala ” Dokud se nenaučím polknout, tak mě nepustí….”.
Trvalo mi asi půl hodiny, než jsem přišla na to, že nejsnáz člověk polkne, když dá bradu úplně na hrudník, takové věci člověk běžně nezkoumá, vždyť polykat je přece úplně přirozená věc. No, není.
Jiřinka šla domů druhý den, ale do nemocnice se ještě čtvrt roku vracela na ozařování a tak.
Možná Jiřinka přežila taky díky tomu, že několik měsíců jen pila různé koktejly a neprala do sebe žádné maso ani jiné bílkoviny.
Vloni v listopadu to byly 4 roky, co se s Jiřinkou známe. Jiřinka je v invalidním důchodu, do práce se prostě po půl roce nevrátila,jak měla původně v plánu, mezi jiným totiž zjistila, že čas se dá mařit i jinak:-)) a tak studuje Univerzitu 3. věku.
Občas si voláme a píšeme a jednou měsíčně spolu jdeme na oběd. Náš vztah je velmi zvláštní, úplně otevřený a velmi důvěrný i přesto, že se vlastně skoro neznáme, možná je to dáno situací v které jsme se poznaly, v situaci,kdy ani jedna z nás nevěděla.
Ten kamínek Jiřinka pořád má:-).
P.S. Telepatie funguje:-) já dopsala a od Jiřinky zrovna přišel mejl:-))