Všechno na světě je na nějaké úrovni a každá úroveň má, nebo může mít své kouzlo.Někdo žije celý život v suterénu a proč ne, v suterénu bývají kotelny, je tam teplo, v létě chládek, nikdo nekouká do oken. Někdo žije celý život v půdní vestavbě a proč ne, krásný výhled na střechy,na jiné domy, občas je vidět i stromy. Někdo řekne, že je lepší bydlet v 2.patře.
Moře leží na 0 bodu mořské výšky a přesto je krásné, krásné jsou i hory ať je jejich nadmořská výška 1000 nebo 8000 metrů.Moře se nikdy nepodívá nahoru a hora nikdy dolů. Někdo preferuje nádheru moří, někdo krásu hor. Někdo řekne, že ho nezajímá ani jedno ani druhé.
Někdo je hokynář a umí vést svůj obchod, umí se v něm otáčet, umí si popovídat s lidma, kteří k němu příjdou nakupovat a naplňuje ho to. Někdo je vědec a neumí se otáčet a povídat si s lidma a naplňuje ho třeba popovídat si s přítelem, jít do divadla, nebo na nudnou přednášku kolegy. Vědce neuspokojí pokec v hokynářství, hokynáře odborná přednáška.
Někdo obdivuje se zakloněnou hlavou krásu vzrostlých borovic nebo sekvojí, někdo se raději ohne k pestrým barvám azalek a rododendronů. Je někdo z nich lepší nebo horší?
Když poznám člověka,nikdy se ho neptám, zda je hokynář nebo vědec, ani které preferuje patro. Můžeme si povídat o suterénech a půdách, mořích a horách, můžeme si povídat o čemkoliv a já mu buď rozumím a můžeme si povídat dál a nebo mu nerozumím a tak jdu. Ale nikdy neodcházím s pocitem, že mu nerozumím proto, že debil je on.
Všechno na světě, i lidé, mají každý nějakou úroveň.