říká se.Taky blu to říká a taky mi tohle pravidla opakovaně zdůraznila předposlední den dubnový.
Pokud se tohle pravidlo aplikuje na řeky, pak třeba Ostravice. Pamatuju ji jako divokou, krásnou řeku plnou překvapení, do které vždycky stálo za to se ponořit. Pokaždé byla jiná, nová a krásná a vždycky se v ní dalo objevit něco úžasného.
Dnešní Ostravice je nudná pomalá divná řeka. Taky pravda občas překvapí, napřiklad s marconym jsme na ní viděli labutě:-), ale už mě neláká, je nazajímavá a pokud bych do ní opět vstoupila, tak jedině, že by tam něco spadlo třeba.
Pokud se aplikuje na lidi, pak, možná blu, ne možná, určitě jsem doufala, že nevstupuju do ” stejné řeky”, doufala jsem, že bude jiná, že to bude ta vysněná.
Nestalo se, byla úplně stejná jako už tolikrát a kdybych to tušila, nevstupovala bych, protože proč vstupovat do řeky, která už tolikrát poranila.
Nemusím nakonec lézt to každé vody, kterou vidím.
Na to, mám Zlato:-)
a v o c o d e
Pravda a láska musí zvítězit nad LAAR a nenávistí
Myslím, že věci na kterých záleží, má cenu vždycky zkusit znova a třeba ještě znova, ale nedá se do nekonečna.
Mno ale říká se, že nevstoupíš 2x jednou nohou do stejné řeky… a tak občas uvolím a vstoupím tou druhou…
Jestli můžu něco málo, i když asi k monologům by se nemělotak si myslím, nevstoupení do téže řeky je možné brát tak, že i když se třeba něco někomu odpustí, nebo naopak neodpustí, nebo se vlastně vůbec nic neděje, tak dnes to není totéž jako včera, i když to tak někdy vypadá a zítra to nebude jistě stejné jako dnes (minimálně o ten den), což by ale byla nuda ne?
Ale podle mě, ” 2x do stejné řeky nevstoupíš”, nemá s tolerancí moc co do činění.Také toleruji,také odpouštím, pokud se s někým kamarádím nebo přátelím.Myslím si o sobě, že jsem hodně tolerantní a dokážu hodně odpustit. Ale, když to kamarádství nebo přátelství jednou skončím nebo je skončeno,tak k tomu byly vážné důvody.
Vidíš a já Ti mám ze sebe opačný pocit, toleruju mnohem víc věcí a nedělá mi problém je tolerovat znova a znova, ne ale do nekonečna. Ovšem co nemůžu nějak vůbec tolerovat sjou lidi, kteří vždycky všechno vědí správně a na všechno mají správný názor. A už vůbec nejsem sto ani tisíc do nekonečně tolerovat soustavné napadání a kritizování za všechno co jsem udělala řekla, neudělala a neřekla.
Moje životem několikrát potvrzená zkušenost je,že lidé jsou neměnní. A když se s přibývajícími léty změní, tak jen k horšímu. Nikdy k lepšímu.To, co mě na nich vadilo kdysi dávno, mně při setkání vadí i dnes.Z toho vlastně vyplývá, že i já se neměním 🙂 Ne, měním se. To, co jsem byla ochotná dříve tolerovat, bych už dnes netolerovala.