Den a noc, jako malovaný obrázek

navíc po “vymalovaném víkendu”Když včera večer všichni vypadli, už jsem neměla chuť si nalít ani panáka. Byla jsme z těch malých a velkých dětí a pes tak vyblbá, že ve chvíli, kdy zůstala jen část pes, už jsem nebyla schopna vnímat nic. Ještě jeden, dva takové víkendy a je po mně. Příliš mnoho dětí, pes a kočků, Modonina smrt.
Zkontrolovala jsem poštu a šla spát. Sotva jsem usnula, probudilo mě, jak oknem vlítl kočk, mňouk, dus, dus, hop, kuuk, čuch, pusinka, ťapinka, mňouk hop, du, dus, oknem ven. Netuším, co mi to chtěl říct, ale asi to bylo strašně důležité, opakoval to celé tuším 20x mezi mými mikrospánky, pak jsem zřejmě upadla do komatu a když jsem se probrala, bylo už světlo a Filip šeptal v předsíni 2 metry od mé postele Zlatu ” TAK JÁÁÁÁ UŽŽŽŽ JEDUUUU ZLATÍČKOOOOO, JDI ZA MÁÁÁMOU!” Zřejmě jsem omdlela a probrala mě smska
” Muci, ještě spíš / miluju, když spím a někdo mě probudí, aby se mě zeptal, zda spím/? až se probudíš, zavolej mi, potřebuju s tebou nutně mluvit.” /tomík/. Vůbec netuším kolik bylo hodin a bylo mi to jedno, kočk spal na konci peřiny, Tina, Zlato a Gerinka na vedlejší posteli. Spali jsme dál. Kdoví jak dlouho, bylo to prostě do “EE” ICQ a znova a znova.
Aniž bych se šla podívat kdo mi píše o neštovících, svrabu nebo polských vších, šla jsem si uvařit kafe.
Fakt semnou potřeboval mluvit, ale nic se nestalo, že to bylo až v půl jedenácté.
Venku nádherně, bazén čistý a nad ním rozkvetlý voňavý jasmín, ale pak už bylo odpoledne, Zuzanka a cesta do Prahy, v průběhu pár telefonátů o mateřském mléce a tekutých pudrech.
“Líbí se Vám jak je položená u vany ta dlažba? ” ptá se mě ten mladík, který se snaží napravit to, co ten staroch pokazil, ” Ne, nelíbí, ale nemůžete za to, z vany musí pryč ta mozaika, musí se to vymlátit a udělat znova. Udělám si to sama.”
“Které prase vyřízlo takhle hnusně tu díru do nové desky pod umyvadlo? Proboha řekněte mi, že se mi to JEN ZDÁ!”
Vzduch by se dal krájet a pak začalo naštěstí konečně a vydatně pršet, vzduch se pročistil, najednou se dalo krásně dýchat. Voda protekla střechou, kterou začnou zítra sundávat a v novém bytě protekla stropy a dírami po dnes vybouraných oknech. V starém bytě se déšť opřel do domu z jižní strany takovou silou, že voda protekla přes oplechování a lije se pod dřevěnými parapety po zdech dolů přes doklady a knihy až na podlahu. Volá Filip, počtvrté, aby mi potřetí sdělil, že v Roudnici prší.
Nad jedničkou vpravo na hoře se mi asi udělal váček, teda ne asi, určitě, cítím ho.
Zítra se možná probudím a budu mít pásový opar, neštovice, nebo příušnice.
No, možná to bude jen žlutá zimnice.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.