Na světě je plno věci, které jsou hořké a jsou dobré a naopak plno sladkých věcí, které dobré nejsou.Rozhodně různé náhledy jsou na tuto věc velmi odlišné. Znám lidi, kteří milujou Fernet, ale řeknou Vám, že Campari je odporné, protože je hořké. Já piju Campari a nesnáším Fernet, je totiž hořký. Mám ráda čokoládu, mléčnou, hořká je totiž moc hořká.
Pokud jde o Rusalku, netuším, jestli dopadla špatně, nedovedu totiž posoudit, zda je lepší být rusalka a nebo bludička, mám pocit, že obě formy jsou věčné (neplést s Žitnou) , resp. nesmrtelné, což mi připadá dost strašné samo o sobě.
Rusalka se zamilovala na první pohled do chlapa, kterého znala jen z vody a byla ochotna kvůli němu obětovat všechno, tedy svou nesmrtelnost a přijmout to, co k lidskému bytí bezesporu patří, tedy bolest. Taky je fakt, že všechny pohádkové bytosti jí to rozmlouvaly a varovaly ji, že to nedopadne, Rusalka nedbala a šla do toho. Ovšem ten chlap, ten nepobýval jen ve vodě, byl zvyklý se bavit a flirtovat, a jak nakonec vyprávěla i stará Háta, byl hrozně vrtkavý (asi měla na mysli, že je na ženské) a tak, sotva se objevila ta druhá ženská v atrkativních hadrech, ověšená šmukama, veselá a hravá, chlap se vrtnul jinam.
Nepamatuju si, jestli Rusalka měla nějaký časový limit, pokud ano, nemohla nic dělat, pokud ne, možná to neměla vzdávat tak brzy, nicméně autor libreta nám to předložil jako hořkou zradu, ovšem pokud jde o hudbu, řekla bych, že to nedopadlo nejhůř:o). Vlastně nevím, zda to Dvořák nemyslel původně optimističtěji. Vlastně nevím, zda psal hudbu k libretu a nebo to bylo naopak.
Pesimisté říkají  ta sklenice je z půlky prázdná, optimisté, že  je napůl plná, zrada je, když Vám tu poloprázdnou nebo napůl plnou sklenici někdo vezme, nebo Vám její obsah vylije.
Tohle nemá nic společného s optimismem nebo pesimismem, tohle je věc ,která se stává a nic s tím nenaděláte, protože krom pesimistů a optimistů jsou mezi námi i lidé, kteří si svou sklenici nejsou schopni naplnit, buď proto, že ji vůbec nemají a nebo nemají ten obsah.
Když se setkáte se zlem, většinou rychle pochopíte, že toto je zlo, naučíte se ho tak brát a buď ho přijímáte a nebo vytěsníte. Přijímat dobro je fajn a málokdo ho touží vytěsnit.
Zrada, to je jiná. Zrada většinou přichází z míst o kterých si myslíte, že jsou dobré, z míst, kterým důvěřujete. Těžko usnete vedle člověka o kterém víte, že je zlý, ale vedle člověka od kterého očekáváte dobro, zavřete oči úplně klidně a pak, už se třeba neprobudíte a nebo se probudíte a zjistíte, že nezbyl kámen na kameni.
Možná se stanete bludičkou.
A možná se Vám Fernet už nebude zdát tak hořký.