Jak básnící připravují o iluze

aneb hyienismus s přímém přenosuZnám jednoho velkého básníka a vypravěče, čtu ho už dlouho, slova často laskavá, často břidká, často krutá, často plná úsměvné nadsázky, vždycky krásné čtení. Myslela jsem si, že znám.

Zrovna včera jsem nečetla skoro nic,

ani ráno, ani později po poledni, když byl můj obličej plný slz a černých brýlí v místě kam často nechodím a když už ano, asi bych ani nevěděla kdo tam byl.

Včera jsem tam šla kvůli svému příteli, který už o tom nevěděl, přesto jsem tam šla. Své ostatní přátele mohu vidět kdykoliv jindy. Zavolají mi, napíšou mi, příjdou, příjdu já, každý, kdo mě chce vidět mě vidět může a většinou neřeším jestli jsem nalíčená nebo jsem ještě v pyžamu.

Dnes jsem už bohužel četla, i soukromé" glosy napsané veřejně a tak vím i to, jak mi tekly slzy a jaké byly moje brýle. I to, že se z toho možná mohl udělat zájezd.

Dočetla jsem a udělalo se mi nevolno, pak mě napadlo  doprdele" a doprdele PROČ?"

Pak jsem se podívala na počitadlo přístupů a udělalo se mi vyloženě na zvracení, protože z toho počitadla je zřejmé, že ta včerejší událost se zřejmě vysílala v přímém přenosu v TV.

Iluze jsou fajn věc, lež do téhle kategorie nepatří.

Škoda, byly to hezké iluze.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.