A tak jsme tu osiřeli

ne že by to bylo něco mimořádného, ale je to prostě nadýl a hlavně, nemůžu zdrhnout:-)

Kočk Ňuninka, blondýny Geri a Tina a já.

Zlato odjelo se svým tatínkem vypůjčeným campovacím autem do Portugalska.

Zlatí šíleně rádo cestuje v autě, hlavně s Filipem, který ho taky sebou všude bere, no a teď do toho Portugalska.

Zlato bylo tak vynervované, když sledovalo to balení a nevědělo, jestli jede taky nebo nejede, že se počůralo v pokoji, pod schodama po kterých Filip běhal  nahoru a dolů, na koberec. Nevím, jestli to byla cestovní horečka a nebo nejistota. Každopádně to asi byly nervy:-)).

No a my jsme tu zůstali a nemůžem pryč, musíme hlídat, protože do zabezpečovačky onehda praštil blesk a pesy bych tu nenechala hlídat samotné, lidi jsou zlí, někdy i zloději.

Kdyby fungovala zabezpečovačka a já mohla domů s pesama, stejně bych nemohla, protože kočk nezná situaci, kdy tu nikdo není a jsou zavřená okna, nevěděl by vo co de a mohl by nás jít hledat, třeba na silnici. A to bych nerada.

Takže jsme tu, jako kůly v plotě a nikdo z nás neví na jak dlouho vlastně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.