Malá pohádka do kočičí kapsičky

z dnešní noci.

 
Už to je asi rok a kousek, co ses narodil a narozeniny jsme ti vymysleli na 2. září, na den, kdy od nás odešla Madlenka. No jasně, žes nemohl přijít 2. září, když ses právě narodil a tak jsme tě poprvé uviděli až v říjnu. Nechrochtej Ňuňo!
Zpočátku si bydlel s dvěma sourozenci tam vzadu u té brány co se otevírá sama, někdy, na těch velikánských kládách a já jsem vám, tam nosila každý den teplé mlíčko a taky jídlo. No a pak se koťata někam zaběhla………..:-( a ty ses schoval a já jsem tě pak našla podruhé a pak, neslintej sakra, už jsem nosila mlíčko a papání jen tobě.
Pak přišla zima a všechno zakryla ta bílá studená věc, ráno bylo dlouho tma a tma už byla pak i odpoledne a tobě bylo samotnému smutno a tak ses jednoho dne, poslední den loňského roku to byl, rozhodl, že půjdeš semnou domů, no jasně, že to bylo strašně moc odvážné, jsi moc šikovný!, ale pár dni jsi ještě zůstal jen u domu, venku. Povídám neslintej!
Před pár dny ti byl rok a už je to víc jak 8 měsíců, co s námi žiješ v domě, slintáš po mně v posteli a už ses taky přestal divit, že ta ostatní koťata už nejsou dvě, ale tři, že nejsou mourovatá, ale bílá a že každé z nich váží skoro 35 kilo. Za celou tu dobu jsi mě jen jednou malinko škrábl, když jsem ti chtěla zblízka ukázat, že i ten bulteriér je docela hodný.
Ráno ti tuhle pohádku, co ti tu povídám, taky napíšu, aby sis ji až budeš větší, mohl přečíst sám. A teď už vypni ten kolovrátek a neslintej mi na pyžamo, nebo pudeš!
Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.