“Na pohřby nechodím!”

Psala jsem koncem srpna Lorrain, " ale udělám výjimku", v tomto měsíci už druhou……..

Domů" jezdím už málo, spíš nejezdím než jezdím, od doby co jsme s Danulkou a mámou prodaly chalupu pod Lysou, nějak už není důvod. Všechno dobré odtamtud potkávám doma v Praze a nebo i tady u Labe a ten zbytek, přesto, že bych tam někde měla mít kořeny, protože jsem tam prožila zatím větší část svého života, nemám. Ale cestou tam , tam, i cestou zpět je kam se zastavit.

V úterý ráno pojedu, Ivánka by se zlobila, kdybych nepřijela a kromě toho i její muž musí vědět, že pořád jsem s že pokud jde o mne, nic se nemění.

Dnes jsem přemýšlela jaké bude počasí a co si vezmu sebou na sebe a vzpomněla jsem si na jedny šaty z pravěku:o)).

Ivánka kdysi šila, vždycky se ráda krásně oblíkala a nebyly peníze a i když byly, nebylo co za ně koupit a tak šila. Nádherně a přepychově a šila i mně. Nevím už v kterém roce se konal ten ples,ale já neměla co na sebe ( ne klasicky nemám co na sebe" prostě jsem neměla co na sebe) a tak jsme rozpáraly nemožné prastaré plesové šaty ze zlatého brokátu a z nich jsme vyrobily podklad, takové zlaté pouzdro a plavkovým vrchlíkem bez ramínek, vlastně podšívku. V textilu jsem koupila  6 metrů černé průsvitné látky, ani nevím jak se ta látka jmenuje, prostě černá průsvitná průhledná klouzavá látka 90cm široká, metr stál asi 10,- Kč. Šít se z toho skoro nedalo, stroj s entlovačkou jsme neměly a ani by se to nehodilo, protože ta látka byla průhledná skrz na skrz a tak jsme ji rozstříhly na 4 díly a z každého dílu jsme žhavým nožem na podlaze vyřízly 4 díly šatů. Nahoře měly ty díly mezi 15-20 cm, protože jsem byla velmi štíhlá  a v dolní části měl každý 88 cm, takže když se to sešilo, měla dole sukně 3.5 metru. Celá byla sešitá s tím jakoby plavkovým vrchlíkem zlatým centimetr širokým pruhem a všechno to na mně drželo na úzkých černých průsvitných ramínkách, byl to dramatický model:o))

Ty šaty byly tak krásné, že jsme druhý den vyrobily ještě duplikát v modré barvě. Ty moje prišly i se zipem za 70,-Kč, ty Ivánčiny na 100 , byla sice o 30 čísel menší, ale na podšívku se musel koupit satén. Byla to velká večerní róba, jedna z nejkrásnějších jakou jsem kdy měla a od čeho jsou ty černé a modré čáry na linoleu v zasedačce u nás v práci, se zkoumalo ještě několik let:o)))

Ta pistole měla ráži osumatřicet a obě kulky dostala do hlavy.

A najednou je tu jiná vzpomínka, ta na film Americká krása a černá střídá rudé lístky růží, padají na stůl, na zem, jsou všude

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.