Víš, ty bílé kvítky vonící

Chvíli tak blízko tě vídám
často vzdálený se zdáš
v tichu tvöu mysl poslouchám
pak cítím jen jak uhýbáš
 
Poslouchej, víc přeci chci tě
motýlích křídel dotek na kytici,
jen z kapek rosy umotané sítě
v té bíle drobné kráse, vonící
Příspěvek byl publikován v rubrice Monology s J. a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.