Přeplněná ložnice

Dnešní moc by myslím můj oblíbený autor Thurber popsal jako noc, kdy spadla postel"Vlastně to ani není ložnice, svou ložnici mám nahoře, ale nechodím tam, protože je tam nuda a horko.Tohle je místnost hned v přízemí u vstupních dveří, má dvě okna situovaná v protilehlých zdech, tím jedním vidím kaštan a pole plné zajíců a srnek, tím druhým pak všechno co se děje na domácím hřišti.

Máme tu velikou postel pro mne a všechny 3 blondýny a Zlato to do ní má blízko z bazénu, Zlato se rádo koupe, ale není rádo mokré. Pak tu máme houpací křeslo a z dalších podstatných věcí – obrovský psací stůl ve funkcionalistickém stylu ( ten jsem tu kdysi našla pod hromadou písku a cementu) a na něm můj megabordel vytvořený z levé strany papíry, které jsem měla zpracovat už před lety, přes kameny, které jsem si sem přinesla sama, nebo mi je přinesly pesy, nebo děti, laky na nehty, odlakovače, foukátka na dýchání, septonex na rány, papírového oslíka, co jsem si ho vystřihla z obalu čokolády, svíčkama a na pravé straně to končí compem.

Ještě před rokem jsem se sem vešla s čtyřma pesama, ale místo té čtvrté je tu teď ten kočk co nechce respektovat noční klid.

Včera jsem demontovala staré válendy, které tu byly provizorně 10 let a místo nich jsem si postavila postel přivezenou z domu. No, nebudu líčit, co všechno se našlo pod těma válendama, většina z vás by se semnou přestala stýkat:o), no prostě, musela sem přinést vysavač a ten jsem tu pak nechala, protože jsem líná a ani jsem to nedovysávala celé.

Kočk se dožaduje otevřeného okna a tak je prostě stále otevřené okno a kromě mě, pes a kočka tu s námi přebývá ještě asi tak 1300 komárů, ti mí se neukládají k spánku a pořád koušou.

Já dnes nespala dobře ani přes spánkový deficit posledních dní. Nevím, možná to způsobila ta výměna postele, možná se mi nespí dobře bez dobrou noc",možná to bylo těmi komáry, kteří si dnes vnoci vypůjčili mou pravou ruku od prstů až po rameno, možná se pesy moc převalovaly, možná kočk chodil moc často oknem tam a zpět.

V každém případě tomu nepřidal ten vysavač. Někdy kolem čtvrté ráno se skákajícímu kočkovi podařilo skočit na knoflík I a vysavač zapnout. Vyděsil se kočk vlítl do postele odkud jsme ve stejné chvíli vyděšeně vyskákaly my, tedy pesy a já. Nahoře vyskočil z postele Filip, který se patrně domníval, že jsem konečně zešílela definitivně a uklízím aspoň vnoci.

Když jsme si zase konečně všichni lehli, neprozřetelně jsem si poškrábala pravý prsteník, pak malíček, prostředník, ukazovák a palec, zápěstí, předloktí, loket, pravé rameno. Když jsem vážně přemýšlela o tom, že se vrátím k tomu prsteníku, bylo 7 a usnula jsem spolu s komáry únavou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.