Určitě to znáte, někdy jsou věci tak rychlé, že než se stačíte svíknout, je ráno:o) Dnes jsem měla telefonní budík na půl 9, možná jsem ho po letech neslyšela, ale když jsem se probudila jakýmsi klepáním na zahradě, bylo půl desáté a když jsem se na sebe podívala, bylo jasné, že potřebuju, aby bylo půl sedmé.
V půl dvanácté doma ( z cizí schránky jsem vysápla čouhající obálku s hlasovacími lístky, kdyby byl náhodou nedostatek) jsem překvapeně narazila na bledězelenou Káru, která měla být někde na víkendu, ale nebyla, zato mi začala něco vyprávět o nezávazném vztahu a mně bylo hnedle jasné, proč jsem včera pro ni nedokázala vybrat tu správnou runu na kámen.
Vběhla jsem do koupelny a zatřásla lakem na nejty, aby se promíchal, pravda ten kryt na vrchlíku co nikdy nedržel moc dobře, ten mi zůstal v ruce, sklenička spadla na zem a obsah se rozprskl po nové dlažbě a mých džínách a lodičkách. Sedla jsem si k té louži a štěteček jsem namáčela rovnou na podlaze.
A pak jsem na silnici zabloudila a začínám mít pocit, že se mi to v poslední době stává nějak příliš často,
ale, přestalo pršet,
sem tam byla v listí nějaká houba a je zábavné sbírat houby tak, že je vidíte a někdo jiný Vám je podá,
je příjemné lehnout si do listí i na konci října, když jsou všude kolem žaludy a nad Vámi tohle
Cestou zpět jsem se stavila u McD a koupila si něco, co jsem nedostala, zato to, co jsem dostala jsem si částečně vyklopila na hrudník a do klína, moc kluzké.
No a teď, teď se potřebuju napít.
