Když něco nevím, nebo si nejsem jista, zeptám se.Dělám to tak celý život a moc věcí jsem za ta léta nezapatlala, i když je fakt, že tu a tam člověk zanechá po sobě nějakou stopu, nebo taky šmouhu, ale někdy taky duhu:o).
Je jasné, že když chcete sáhnout na něco, co je vzácné nebo cenné, nebo to chcete vzít třeba na chvíli i do rukou, někdo Vás upozorní, abyste si předtím umyli ruce, to se rozhodně dá pochopit, co ale chápu těžko, už mooooc let je, pokud mě na jednu a tutéž věc někdo upozorňuje pořád znovu a stále znovu má potřebu se ujišťovat, že jsem si ty ruce umyla.
Možná mám tu alergii už z dětství z domova, protože si snad nevzpomenu na jediný příklad, kdy jsem něco udělala správně, všechno mělo být vždycky jinak, všechno jsem pokaždé znova a znova umatlala:o).
Když něco nevím, nebo si nejsem jista, zeptám se.
Pokud se nezeptám považuju pokyn umýj si ruce" za normální a přijatelný. Jednou.
Vyvolávám-li však dojem, že je mi jednu věc potřeba neustále opakovat, nebo mi ji připomínat, či se ujišťovat, že jsem to pochopila, pak na to nemusím sahat, nebo ani nechci a nebo prostě jen v rukavicích.
