Sametoví vrazi

a já zpozdilec. 

No já vím, film je už starý, příběh ještě starší, ale nějak jsem na něj zatím neměla chuť, až donedávna, kdy jsem o něm viděla natočený dokument v kterém o filmu a jeho natáčení vyprávěl i režisér Svoboda a já tu chuť dostala a tak jsem se dívala, na 1. část minulou neděli, na 2. tuto neděli, na ČT 1.

Režisér Svoboda v tom dokumentu řekl, že při vyprávění příběhu se soustředil pouze na ten příběh a na osobnosti pachatelů jednak v souvislosti se skutky kterých se dopustili, jednak v souvislostech podle psychologických a psychiatrických posudků.

Co se to vlastně stalo? Stala se sada událostí, které se vůbec stát nemusely, sada událostí za kterými se skrývá pár magorů, touha po penězích jiných magorů, touha po moci dalších magorů, tohle všechno dohromady vyústilo v katastrofu nad kterou ztratili všichni magoři dohromady kontrolu.

Ten film stojí rozhodně za shlédnutí, protože režisér povyprávěl ten příběh přesně tak, jak je potřeba vidět příběh jakýkoliv, ve všech souvislostech, včetně té, že potrestání – poměrně spravedlivě, byli opět jen pěšáci. Ti shora, ti, kteří si domlouvají odstranění nepohodlných na tenisových kurtech nebo v bazénech u sektu a sexu se z toho zase nějak vytratili.

Recenze tenhle film po jeho premiéře strhaly, kritikům se zdálo, že  základní story je pohřbena pod nánosy nepodstatných detailů, vedlejších scén, dialogů a postav",no, možná je to to ale TO, co režisér popisuje jako syrové vyprávění příběhu a pokus o charakteristiku jeho aktérů.

Mně z celého filmu utkvěly zejména 2 věty:

 V týhle zemi už se nechce dělat vůbec nikomu, i nájemný vrah si najme nájemnýho vraha, aby to nemusel dělat sám." – říká jeden z těch tenisových kurtů.

 Mám dvě děti, syna a dceru, nehrajou, nepijou, nefetujou, nekradou. Jsem na ně pyšnej." – říká vrchní policejní vyšetřovatel.

Obě jsou k zamyšlení, jednak proto, že je pravda, že v téhle zemi už se nechce dělat skoro nikomu a taky proto, že na svých dětech bychom měli víc oceňovat takové ty normální a obyčejné věci" a být na ně víc pyšní kdykoliv je to jen trochu možné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.