Často přemýšlím nad tím, že kdyby se semnou něco stalo, nějak najednou, není šance se v tom chaosu vyznat. Možná účty v bance, ty by se daly ovládat elektronicky a Filip i Kára ví jak, pak by nebyly potřebné bankovní karty a tudíž ani PINy:o), ale třeba kde mám klíč od schránky v bance ví ken Budha a já. Taky by se snad našly všechny doklady podnikatelské moje, naše i klientů, to taky Kára ví kde se co válí a kde se to válí v compu. No a ty telefony, omg co v nich by se našlo a v mých šuplících, ani pomyslet na to nechci:o).

Úplný opak je třeba moje máma, ta má všechno srovnané, jak v hlavě, tak ve stolech, ale přesto mě z představy, že by se někdy něco přihodilo jí,  berou mrákoty když pomyslím, že by mi její muž nedej Budha něco vnucoval:o).

Když se mi občas stane, že někdo známý a ještě mladý umře a já poslouchám na pohřbu tu hudbu, říkám si  No jo, tohle měl rád/a, je možné, že to měl/a někde sepsané co chce zahrát na pohřbu?? Není to divné? Že by měl/a sepsanou třeba i závěť? Není to sakra borbidní?"

Je pravda, že mě svého času taky napadlo psát závěť ( vlastně jsem už jednu měla nasanou ve 20ti, před operací žlučníku), ale pak mě taky napadlo, že tohle není to nejdůležitější, protože tak jako tak, stejně si všechno někdo rozebere, ale, že mnohem důležitější je mít sepsané třeba pokyny týkající se resuscitování, euthanazie, darování orgánů ( myslím po smrti) a tak podobně a tak jsem se na to vykašlala protože vzhledem k chaosu který potřebuju zlikvidovat ještě při vědomí,mi to připadalo moc pracné.

No a tak mám dál ve všem bordel, na stolech, v účtech, v telefonech, v závětích, v darování orgánů a trochu mě to trápí:o). Nejvíc mě ovšem trápí to, kdo mi v tom Karibiku zazpívá Baladu o polných vtákoch", až mě budou šoupat do toho oceánu vcelku:o))