Silvestry a já

Kdysi dávno pradávno jsem se datu 31.12. podřizovala protože to dělali všichni a nebylo se na co vymlouvat a tak jsme Silvestry a Nové roky trávili na naší chalupě v Beskydech, na jeho chatě na Šumavě, nebo chatě rodičů v Senohrabech, nebo někde na horách. Nikdy doma nebo u někoho doma, prostě vždycky museli všichni někam jet a minimálně všichni společně zatopit, taky nikdy nikde v hospodě. Pamatuju taky jednoho Silvestra, kdy jsem musela k chatě pod sněhem jít asi 5 kilometrů pěšky cestou, kterou tu zimu ještě nikdo ani nešel, ani nejel, tuším, že jsme tam došli někdy hodinu před půlnocí a teplo uvnitř začalo být zhruba hodinu před odchodem na Nový rok.

V 89 jsem strávila Silvestra se svým přítelem venku v centru Prahy u Domu módy, nebylo tam moc k hnutí a společnost si člověk taky nemohl vybírat, protože se nebylo kam posunout a tak jsem ho strávila s Věrou Galatíkovou, Táňou Fišerovou a Jarkou Tvrzníkovou, která přijela rovnou z Mnichova a půl večera mi vysvětlovala, že se nemůže s dětma vrátit, protože by nepochopily, že se stane, že není toaletní papír:o). Pak jsme se hromadně střískali v Činoherním klubu a tehdy jsem si musela vzít 2.1. dovolenou,protože 1. jsem se vůbec neprobudila.

Nemám ráda bouchání rachejtlí a taky nemám ráda velkou kumulaci lidí požívajících alkohol, každý to dělá jinak a každý má pak taky úplně jiné reakce a já nemám ráda nepředvidatelné situace, zejména když nemám kam prchnout.

Když jsme si pořídili před lety Madonu, Silvestry se vyřešily nějak samy, protože Madlenka měla panickou hrůzu z každého bouchnutí, které bylo slyšet do Malešic nebo Vršovic i třeba z Nuslí. Ven chodila opatrně už od Mikuláše a od Vánoc jsme ji museli na kolenou prosit, aby se zašla aspoň jednou denně vyčůrat. Jet s ní někam mezi lidi nepřipadalo v úvahu a nechat ji doma třeba na Silvestra vnoci v úvahu taky nepřipadalo, protože s třásla tak mocně, až cvakala zubama. Jednou jsme zůstali doma a já s ní trávila celý večer a celou noc v koupelně (tam nebylo okno) pod peřinou. Od následujícího roku jsme pak už vždycky nejpozději 30. odjeli na chalupu, kde je relativní klid, protože nemáme žádných sousedů zhruba 3-5 kilometrů na žádnou stranu.

Madlenka s námi už nebyla ani o Silvestru 2005, ale v ten den přišel k domu od lesa definitivně kočk o kterém si myslím, že je Madlenčiným druhým převtělením, protože je stejně svéhlavy a protivný a na Filipa chodí čekat před bránu k silnici když dlouho nejede z hospody.

Vlastně jsme totálně v područí těch čtyř zvířat, z nichž nejméně dvě vůbec neumí žít v Praze no a tak máme výmluvu pro  zůstávat tu celý rok" , tedy, pokud jim nenajdeme chůvu:o))

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.