27. ledna 1945, vstoupila vojska Rudé armády do koncentračního tábora v Osvětimi – Březince. V té době se v táboře nacházelo zrhuba 7 tisíc vězňů. V táboře  Auschwitz – Birkenau zemřelo více jak jeden a půl milionu lidí, převážně Židů.Holocaust je možné popírat asi tak stejně dobře jako můžeme popírat 2. světovou válku, nebo tu 1., existenci jiných ras než je ta bílá,  islám, křesťanství, zemskou přitažlivost, Vesmír, oceány, tučňáky na Pólech nebo Budhu. Můžeme jej popírat, můžeme v něj nevěřit, ale není to to jediné co s ním můžeme dělat.

Můžeme s našimi dětmi navštěvovat místa v kterých se odehrával v té nejsurovější podobě, můžeme jim o něm vyprávět vyprávět  a číst, ukazovat jim filmy a nemusí to být jen ty děsivé autentické dokumenty. Když bylo mému synovi 12, vzala jsem ho sebou do kina na Schindlerův seznam, skoro polovinu filmu prostál.

Svět je plný děsivých  a hrozných věcí, před kterými je děti potřeba chránit, ale také je plný děsivých a hrozných věcí, které je nezbytné jim ukazovat prostě proto, aby se už nikdy znovu nemohly stát.

Čest památce všech obětí Holocaustu z let 39 až 45 a také všem zemřelým v bojích za ukončení téhle hrůzy. Hlubokou soustrast všem pozůstalým po obětech  a klidný věčný spánek všem co přežili, ale letošního výročí se už nedožili.