Jak jsem byla v SSM

Ano, je to smutné, ale je to tak a ačkoliv mě hned v 1. třídě vyhodili už z Jisker a v Pionýrů jsem nebyla nikdy, já byla v SSM!Milovanému jsem se k tomu už přiznala, ale raději se přiznám veřejně, než to na mě vytáhne Rejžek:o).

Když jsem kdysi dávno nechtě a jen na pár dnů" nastoupila do svého prvního a vlastně posledního zaměstnání jakože na záskok, byla jsem úplně neorganizovaná a přesvědčená, že to tak navěky zůstane.

Asi po 2 měsících, když mi zvýšili plat z 600,- na 800,- Kč brutto a bylo už jasné, že se asi zdržím dýl než na pár dnů, zavolal si mě do kanceláře náš šéf. Byl to takový velmi milý, mnohostranně založený, čiperný starý pán. Hodně a dobře fotografoval, uměl vybudovat nádhernou zahradu, velmi usilovně plaval, sportovně horolezl a když řídil auto skvěle ovládal volant, řadící páku i kolena svých spolujezdkyň, to vše i přesto, že mu od narození scházela pravá ruka od lokte. Inu, zavolal si mě proto, aby mi řekl, že pokud budu chtít stejně moc, jako to chce on,  ve svém zaměstnání obstát, musím se stát členem SSM v rámci macešské organizace sdružující dveřiny ssmany a komanče. Náš tehdejší dialog vypadal asi nějak takhle

To si děláte srandu!"

Ne, nedělám, bohužel, myslím to vážně!"

Tak jo, dejte mi teda výpověď :o)"

Měsíce plynuly, výpověď nepřicházela, nic se nedělo a  takhle uplynulo 8 let. Náš šéf odešel do důchodu, měli jsme novou šéfovou a výpověď stále nikde.

Pak náš bývalý šéf asi po 2 letech umřel a za nějakou dobu na to mi volali z macešské organizace, že nemám už půl roku zaplacené příspěvky.

Aha, tak já se stavím! Kolik to dělá a jaké příspěvky to jsou? Na co?"

No normálně členské příspěvky SSM."

Aha, ale, to bude nějaký omyl, já v SSM nejsem!"

 Cože?:-))))) Skleróza takhle brzy? Koukej se stavit a doplatit to!"

No a takto moje kariéra ve Svazu Socialistické mládeže po 10ti letech skončila, protože jsem ty příspěvky nikdy doplatit nezašla a patrně jsem byla potupně vyloučena.

No a ještě se musím přiznat, že disponuji dvěma plaketkami Brigády socialistické práce, bronzovou a stříbrnou, to se mi pro změnu přihodilo, když jsem byla na mateřské dovolené. Zlaté jsem unikla odstěhováním do Prahy:o)

No a příště – Známky Solidarity:o))

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.