aneb, nikdy se nesnažte pochopit a nebo řešit vztahy mezi lidma, protože všechno je relativní.
Vůbec tu nechci jmenovat Filipa Renče, natož abych říkala, že je to zatracenej sráč, nebo, že pokud má maminku, měla by mu těma černýma brejlema udělat ihned lobotomii, nechci, ale říkám to, každopádně vím prakticky úplně jistě, že na jeho pohřbu, ani před ním, bych to jeho mamince neřekla.
Proč to vlastně píšu? No vzpomněla jsem si na jiný pohřeb.
Mám jednu velmi dobrou přítelkyni, žila s tím mužským skoro 14 let, spíš 13, když odečteme poslední nejméně povedený rok, pokud se o něm dá říct, že byl nejméně povedený.
Seznámili se po jejím rozvodu, nastěhoval se k ní a jejím dvěma dětem a sebou přinesl samé úžasné věci, třeba mikrovlnku, novou lednici, pračku, video a TV. Svůj byt prodal, ona prodala svůj díl chalupy a společně si koupili víkendový domeček na vsi, který přestavěli za stavební spoření její a jejich dětí. Zdál se docela hodný, i na děti, pravda, na můj vkus si dost vymýšlel a to mu zůstalo pořád, v dobách dobrých i zlých. Tak například jídlo se muselo vařit vždycky čerstvé, nic se nesmělo ohřívat a muselo sestávat zásadně z hlavního jídla i polévky, což byl dost problém, protože ona měla pevnou pracovní dobu a z práce přicházela domů nejdřív až po 6té večer. Ty jeho věci" se musely všechny pečlivě dodržovat, protože když ne, bylo z toho pěkné dusno a nejen pár hodin, prostě vytvořilo se soustavné a trvalé dusno, tak husté, že se všem přestalo chtít chodit domů, všem kromě něj.
Časem přibyly i finanční problémy, on stále měnil zaměstnání a v každém z kterého odešel po něm zůstal dluh, případně se třeba stalo, že mu z auta ukradli tržbu", třeba 400 tisíc, a tak různě podobně. A tak se zakládaly další spoření, braly se na ně úvěry, zastavilo se co se dalo a splácely se dluhy. Přesněji, ona je splácela a to tak vehementně, že pro vlastní děti jí nezůstávalo ani přišlé výživné.
V posledních letech už pak nedělal nic, jen otravoval s tím jídlem, popíjel pivo, kouřil a přepínal programy na TV, pro podporu si nešel, to bylo pod jeho úroveň. Vlastně ještě něco dělal, chodil si stěžovat domů k mamince a k sourozencům, asi, že mu domů nosej jen 10ku a ne 12ku. Pak onemocněl, hodně, vlastně smrtelně a v lednu to byly 2 roky co zemřel.
Týden před smrtí odkázal svou polovinu domečku synovi svého bratra, rodinka domeček ihned obsadila a jeho obsah rozdala po okolních vesnicích drobnějším věřitelům.
Když zemřel, začali se objevovat i ti větší, tedy věřitelé, a tak se moje přítelkyně dozvěděla, že těch zhruba 600 tisíc, které za něj za posledních 6 let zaplatila a těch 400 které si půjčila na rekonstrukci domečku, byl jen kousek z toho oceánu dluhů, protože za posledních 8 let stačil progamblovat hodně přes 2 miliony. No při tom všem neštěstí měla obrovské štěstí, že si ho nikdy nevzala.
A ta souvislost s pohřbem? No na pohřbu nebyla, jeho příbuzní ji před jeho konáním telefonicky upozornili, že přítomnost takové svině, jako je ona, není žádoucí."
