Že jsou mé postele plné nejrůznějších překvapení není žádné tajemství, nakonec často o nich píšu.

O tom, že zatímco ta u Vltavy je plná plyšových slonů, krys a medvídků, ta u Labe je plná pes, plyšových medvídků, Zlatem tříděného odpadu a občas i kočk.

Když jsem u Vltavy, Zlato pravidelně a pečlivě v posteli třídí odpad a z dříví vyrábí piliny. Přijedu, přestelu a vyvěsím ceduli  Zákaz černé skládky!"

Někdy vyměknu, někdy víc, někdy míň.

Třeba včera večer, vidím Zlato sedí v posteli a v hubě drží klacík, no spíš kus dřeva. Dnes budu spát v Setuze, samá tříska, napadlo mě když jsem si v první chvíli pomyslela, že to jako přehlídnu, ale během pár vteřin se mi to rozleženo a řekla jsem si NE, prostě jí to vemu a hotovo!

Ani se moc necukala, vydala mi to po chvíli zaváhání celkem ochotně, beru tu věc do ruky, ale není to klacík, je to srnčí nožka na jedné straně začínající kolínkem, na druhé končící kopýtkem, už dost ožužlaná………:o(

Někdy je dobré být nesmlouvavý, aby se nestalo, že spíte třeba s volskou hlavou:o)