Desátý

.Červenožlutými lísty  začalo to
barevných odstínů na stovky
a přesto všechny vypadaly jako zlato

Pak bílou všechno se pokrylo
málo či moc, bylo to jedno,
všechno zlatě Tvé Slunce zalilo

Pod květy bílými vnoci u náhonu
tak pevně držels mne, já Tebe
a v tichu slyšela jsem miliony zvonů

Zase jsi zlatý, krásně rozesmátý
vzduch je teď plný trávy vůní.
Je sedmý a zítra začne desátý
 

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology s J. a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.