Ten chlap, co po mě chtěl před dovolenou ještě tu zálohu 20, se už neozval, práce po něm zůstaly nedodělané, nakonec proč by to tak nebylo, když ta 1. záloha to tak nějak pokryla.

Kooperativa na jejíž plnění, nebo alespoň částečné plnění z cizí pojistky čekám od loňského září, nic, telefonem urguju každý týden v pondělí, emailem každý týden v pátek. Operátorka, jediný živý člověk s kterým lzde hovořit, nechápe, ne mne, ale postup svého zaměstnavatele, chápe, že tohle mě neuspokojuje.

Včera jsem měla na poště dopis ze Stavebního úřadu, píšou, že by udělali místní šetření 7.8. v patře pod stavbou ( asi kvůli @Teovi nepíšou,které patro to je), sezvali k tomu všechny a aby to nebylo málo i právníky všech. Volám tam a ptám se, jestli je to nějaká legranda, když prosím SÚ od října, aby se na ruiny přišel podívat….Ne, prý to není legranda, je to fakt a tak říkám, že je mi moc líto, že musím úřad zklamat, ale, že už není nic k vidění, když jsem to po 9ti měsících nechala opravit. Bůh zaplať" pravila paní inženýrka, tak jsem ji ujistila, že zaplatit jsem to musela já.

Možná jsem moc náročná, když chci, aby věci kolem mne fungovaly tak, jak fungovat mají.

Myslívala jsem si, že moje vyjadřovací schopnosti jsou přinejmenším na dobrém průměru, ale zjevně tomu tak není, často mám pocit, že mluvím jen sama k sobě, nikdo nereaguje, někdy jako by zapomněli, že vůbec existuju a pak se to zdá někdy celé i takové trochu popletené, a to nemám pojistku ani na zlomené srdce, ani na pocuchané nervy.

A tak jsem si dneska vzpomněla na jeden starý vtip :o)

Paní příjde k lékaři s tím, že má nějaký velký problém.

Doktor ji prohlédne a říká

 Bohužel Vás musím poslat na kožní, vy máte paní kapavku!"

Paní si úlevně oddechne a říká

To jste mi ale udělal pane doktore opravdu, ale opravdu velkou radost, já už jsem měla strach, že mi tečou nervy!"