Člověk by si je měl pamatovat.

Přesněji mít možnost si pamatovat svá "naposled" stejně jako si pamatuje svá "poprvé", ale je to nesnadné.

Svá "poprvé" si člověk asi většinou pamatuje, myslím všechna ta zásadní poprvé. První cigaretu, prvního panáka, kafíčko které poprvé chutnalo jak hnusná břečka s čtyřmi cukry:o), první milování co ještě milováním nebylo, první den v práci, první noc v novém bytě a pak tom dalším…..:o). Já si všechna svá zásadní poprvé pamatuju úplně přesně, nakonec není na tom ani nic zvláštního ani nic těžkého. S naposled je to horší.

Tedy s většinou "naposled", protože v drtivé většině případů nevíme, že to naposled je.

Pamatuju si třeba úplně přesně svůj poslední den s žlučníkem, nebo svou (zatím) poslední ledvinovou koliku. Pamatuju si,kdy jsem naposled vážila 50 kilo, ale taky vlastně nevím jestli to bylo opravdu naposled a tak se nějak přihodí, že většinu "naposled" prošvihneme.

"Tohle byla Vaše poslední cigareta!" může říct doktor, ale ona poslední určitě být nemohla, když jsem to nevěděla, poslední cigareta se přece musí vychutnat úplně jinak než ta o které řekne někdo jiný, že byla poslední.

Tak mě prostě napadlo, že člověk by měl žít každý den jako by to mohl být ten poslední a taky v něm stejně všechno vychutnávat:o), poslední cigareta, kořalka, kafíčko, polibek,  pohlazení, a nikdy si neříkat " dnes to můžu ještě odbýt,, doženu to zítra!"