Sametová

11 img_1754.jpg

Sametem modrým plným nebe
a někdy namočeným deštěm,
tak něžný pohled a já v něm vidím sebe,
tu modrou musels domalovat štětcem
 
Sametem zlatým mé tělo objímáš
hebce a jemně, vášnivě a prudce
stejně jak první den mě zajímáš,
tu zlatou, tu snad půjčilo Ti slunce.
 
Sametem hladivým mne omotáš
někdy je smích v něm, někdy slzy,
všechny ty tóny co už neskrýváš,
tu spoustu sametu, co pohladí i mrzí,
řekni odkud máš?

 

  

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology s J. a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *