Na Přestupkové komisi Prahy 10 mě znají všichni 3 pánové jako své boty, po půlročním pravidelném docházení už jsem měla na stole vždycky v danou hodinu uvařené kafe.

Taky místně příslušný orgán Péče o děti byl u nás doma pečený vařený, ráno i večer, kvůli šetření zda posílám děti do školy, nebo zda nenutím děti pracovat. Jeden z anonymů" byl dokonce doložen fotografiemi naší Báry kterak v 17 hodin vpodvečer utírá na chodbě zábradlí. Vím kdo to fotil, nicméně byl to anonym:o).

Jednou jsem byla taky podezřelá ze spáchání úvěrového podvodu. Policista vyšetřující tuto anonymní kauzu" měl před sebou na stole hromadu papírů a tvářil se velmi vážně, velmi vážně se taky podivil, že já přišla tak nalehko" bez jediného papíru. Vážné to přestalo být ve chvíli, kdy jsme si vysvětlili, že jsem si ještě nikdy nebrala nikde žádný úvěr.

Anonymy jsou zhovadilost, přesto chápu, že někdy se prošetřovat musí, třeba v případě té péče o děti, každopádně je to věc otravná a zdržující.

Anonym ale může v některých případech přinést i ponaučení:o)

V letech 1996-2001 jsem měla kancelář na Karlově Náměstí a parkovala většinou v ulici Myslíkové nebo Odborů, neparkovalo se tam dobře, ale nějaké místo se většinou našlo, zejména před budovou nějakého Odborového svazu. Jednou odtamtud přiběhla ročílená kolegyně, v ruce držela cáry papíru z archu velikosti A3, které servala z čelního skla ( na němž jí poté zůstala jen gigahromada nesmyvatelného lepidla) a když jsme ty cáry poskládali, stálo tam napsáno velkým červeným písmem

 JESTLI ŠUKÁŠ STEJNĚ BLBĚ JAKO PARKUJEŠ, TAK SE NEDIV, ŽE TĚ NIKDO NEMÁ RÁD!"

Kolegyni to nepoučilo, klidně nechá stát auto třeba v Karmelitské na kolejích, když si potřebuje jen odskočit" něco zařídit k soudu:o), ale já si od té doby na své parkování dávám zatraceně dobrý pozor:o)))