Není to zas tak dávno, co mi Lorrain dávala nepokrytě najevo, že bych měla užívat jakési léky na bystření, ale tehdy ještě pravdu neměla, pokud to nemyslela jako prevenci:o).

Ačkoliv neustále tvrdím, že si všechno pamatuju, musím sebekriticky přiznat, že se mi tu a tam stane, že na něco zapomenu, nemyslím věci jako vysypat odpadkový koš" a podobně, na ty zapomínám úmyslně, tak jako tak to někdo vysype, myslím třeba, že jsem měla podepsat nějaký papír, nebo v kolik hodin jsem měla tu či onde být, je ale fakt, že si pamatuju, že jsem tam být měla.

Taky si třeba pamatuju kdo má v listopadu narozeniny, nezapomínám vymyslet dárky, koupit je a některé taky zabalit a předat:o), některé.

Narozeniny má v listopadu taky například můj muž, pamatuju si kdy,  dárky jsem vymyslela, nakoupila a protože on je velká štrachna, taky jsem je schovala a to je ten kámen úrazu, nevím totiž kam.

Živě si vzpomínám na každé Vánoce v naší rodině, babička Ela rok co rok silně znervózněla poté, co se  rozbalily všechny balíčky, protože každoročně zjistila, že většinu dárků, které nakoupila, nikdo nedostal, prostě tam nebyly. Tohle byl zlatý hřeb každého 24. prosince nejmíň 30 let:o), nám všem to připadalo veselé, jí ne.

Už to chápu, netuším kam jsem schovala ty dárky, jsou čtyři a všechny jsou schované někde pohromadě a já nevím kde!

Alzheimer to nebude, to bych měla ty dárky a nevěděla bych proč:o))))