aneb Udavač z Těšína.

Vybírali jsme si různé  osudy" v těch letech mezi rokem X v kterém jsme se narodili a rokem  89. Některým pak byly třeba vybrány už díky nevhodným předkům, některým tohle nevadilo a žili si dál svoje spokojeně neúspěšné životy bez ohledu na další generace, někteří naopak nabyli pocitu, že jsou svým dětem povinni zajistit  lepší, úspěšný život a udělali pro to doslova cokoliv, pár let poránu plivli na svůj obraz v zrcadle, později s tím přestali, všechno přece bylo  dobré".

Někteří měli pak to štěstí, že byli celý svůj život tak nezajímaví, že mohli téměř cokoliv a tak se nám tu v té naší zemi stalo, že vpodstatě vznikly dvě základní skupiny obyvatelsta, ta jedna naprosto nezajímací a ta druhá vždycky ostře sledovaná. Tyto základní skupiny se samozřejmě dělily na různé podskupiny případně tiše či hlučně migrující z jedné do druhé základní skupiny, některé pak migrující i úplně jinam.

Uběhlo nám už 18 let od roku 89, ale my co tu žijeme jsme pořád stejní lidé, pořád jsme to my kteří jsme naplňovali ty dvě základní skupiny obyvatelstva, stále tvoříme základ těch dvou původních skupin a těžko můžeme doufat, že děti které se nám narodily mezi rokem X a rokem 89 budou jiné, a naše podskupiny budou dál chodit na koncerty oblíbených písničkářů, budou si kupovat jejich desky a u táboráků přezpívávat jejich písničky, jiným podskupinám se slova těch písní už dávno zadrhla v krku.

Z té písničky pane Hutko nikdy hit nebude, hudba nic moc a slova jakbysmet, navíc některým podskupinám nic neřekne a pro ty ostatní  je taky zbytečná:o)

�