Měl spoustu barev zmrzliny,
i vanilkové, přiznám bez studu,
hřál ve dne v noci jako horké maliny
měl všechny barvy duhy, barvy osudu.

Měl zvuky ticha v odpoledním lese,
zurčení bílé vody v kamenech
klidu co krajinou večerní se nese,
praskání ohně, ticha myšlenek.

Měl vůně sudů staletých,
dýmu a taky ořechů a máty
měl vůně věcí strokrát prokletých,
které pak v tom snu stejně zlátly.

Žádný sen asi věky nesnese,
někdy se člověk jen tak probudí,
někdy pak když s ním jiný zatřese.

Je chladno,venku i uvnitř všechno studí.