k té mé určitě ne.Když řeknu láska, představím si věci jako vášeň, něha, touha, oddanost, souznění, absolutní důvěrnost, a taky v neposlední řadě přátelství s kterým se pojí věc zásadní, totiž důvěra a taky pochopení.
Láska je někdy průzračná až do růžova, může se změnit v šedou pochybnostmi, někdy pak v tmavěfialovou, kterou občas pročísne blesk a znova je všechno průzračné.
Ať tu věc", ten zázrak, lásku, obracím ze všech stran, nenacházím sebemenší plošku ke které bych přilepila slovo soucit".
Možná soucit patří k takové té lásce k bližnímu svému, patří slabým, zraněným, bezbranným a nemohoucím.
Možná patří k lásce vyprchalé, tam kde už láska není, ale nemáme odvahu to říct abychom nezranili. Možná má místo tam, kde bychom měli, nebo mohli říct Mám Tě moc rád, ale už Tě nemiluju."
Soucit určitě není přetvářka, ale je to lež a lež k lásce nepatří.
A nebo? Co myslíte?
�
