a co vlastně je to štěstí:
Nikdo nikdy nedokázal a nikdo ani nikdy nedokáže popsat v čem vězí pocit štěstí… ta vratká linie, oddělující na jedné straně dělostřelbu dní a na straně druhé nekonečnou nehybnou věčnost nocí. Koneckonců… když člověk na konci otočí hlavu a shlédne své cesty zjistí, že to nejdůležitější, to nejsilnější, to nejhlubší prožil během několika vteřin. To ostatní je než cesta k těmto vteřinám."
Moc krásně napsáno GTI, už dlouho jsem nic tak hezkého nečetla a taky jsem už dlouho o ničem tak intenzivně nepřemýšlela a nic převratného nevymyslela.
Co to vlastně je to štěstí? Jsou štěstí velká a malá? Je rozdíl v mít štěstí" a být šťastný"? Jaký? Jak velký? A které z těch štěstí je víc?
Někomu přinese pocit štěstí noc kdy nemrzne, někomu dárce orgánů, nekomu nové auto. Štěstí jsou děti i to, když se je bez šrámů na obou stranách podaří vydospělit, štěstí je práce kterou člověk miluje, štěstí je potkat lásku, aspoň jednou, takovou tu velkou která je všude a ve všem, štěstí je, když vás do svého světa pustí zvíře.
A tak myslím, že štěstí jsou různá a lidé je různě vnímají a dokážou si podržet pocit štěstí různě intenzivně a na různě dlouhou dobu a možná, že na konci, když pak otočí hlavu a podívají se zpět, uvědomí si, že to, co za štěstí považovali, vlastně žádné štěstí nebylo, že ho nebyly roky, měsíce, hodiny, ale skutečně jen vteřiny, a nebo taky ne. Jsme různí.
Staří Řekové nepsávali nekrology, kladli si jedinou otázku
Měl v sobě vášeň?"
