Tenkrát, když červené mlíko v pytlíku stávalo 3.10 a to modré snad ani 2! bochník chleba 3.50, pytlík kafe ( ten co dneska koupíte za 4,50) 8.50, máslo I. byla za 10,- , II. za 8.50,-, banány 17,- a nemuseli jste mít starosti kde na ně vemete, protože stejně nebyly! Co je kiwi a nektarina tu skoro nikdo do roku 89 netušil, jahody bývaly, v červnu a červenci.

A k čemu prý je ta svoboda bez hranic, když lidi nemají peníze na to, aby si ji užili, zatímco za Zlatého bolševika mohla každá dojička" vyjet do Bulharska nebo SSSR!

Jojo, bejvalo to prima v dobách, kdy jsem do roku 85 měla mzdu 1.100,-Kč brutto, tedy asi 950,-Kč netto, v letech 85-89 pak 1.800,-Kč brutto, tedy asi 15něco netto. Nájemné v 50ti metrovém  panelovém 2+1 v Praze se i s telefonními poplatky dalo pořídit za 500,-Kč , takže mi zbylo celých 250,-Kč čistého na týden.

Pravda, koberec o velikosti 2×3 se dal koupit i za 1800,-, vysavač přišel na necelé 2, automatická pračka Tamat stála 6.500,-, šoupací bakelitové dveře stály 2.5, horské kolo  (sehnané pod pultem)  pro Adama stálo 6.5  a barevná TV (české výroby) s úhlopříčkou kolem 50ti? stála 10, Ruská pak 6.5, ale ta byla tak barevná, že si člověk musel přes obrazovku natáhnout šedivou fólii, aby z té červené nezešílel.

První 3 roky v Praze jsem na dovolené nebyla nikde, ale už za první rok jsem si našetřila na svůj první pražský koberec, který jsem ale další dva roky vytírala hadrem, protože na vysavač jsem našetřila až za další 2 roky, protože jsem synovi koupila na půjčku  v DBK do pokoje (dost sektorový) nábytek , který přišel na 9.5 tisíce, a tu půjčku jsem musela po 3 stovkách měsíčně splácet.

Byla to velmi podnětná doba, kromě jiných věcí mě naučila ušít, na starém šlapacím stroji po babičce, cokoliv, třeba i pánský společenský oblek. Podnětná, ale jinak úplně na hovno.

Na dovolenou se prakticky našetřit nedalo, pokud už člověk neměl zařízenu celou domácnost a nevěděl  co s těmi penězi", nebo nebyl členem KSČ, či agentem StB, aby sehnal devizový příslib na západ nebo Jugoslávie ( marka stála v bance přes takový příslib 3.50), takový příslib jsem nikdy nedostala, protože jsem o něj nikdy ani nepožádala. Nikdy jsem bolševika o nic nepožádala.

Krátce před letošními Vánoci nikde nebyla petržel", ale někdy kolem 20. jsem vyštrachala v Penny za melouny, jahodami, kiwi, broskvemi, borůvkami a 10ti jinými druhy exotického ovoce, pytlík pastiňaku s nálepkou Petržel pravá", hurrrráááá:o)

Když se při placení dostal do rukou zhruba 40ti leté prodavačky, ucedila  Stejně si myslím, že je to pastiňak!"

No jistěže, je to pastiňak! Kdy jste viděla naposled petržel?! usmívám se.

Každý rok na zahrádce!" dí ta dobrá žena.

 No na zahrádce vídávám petržel taky, pokud ji můj muž zaseje…..,ale myslím v obchodě!?" směju se

No a co se divíte, když ty NAŠE ZEMĚDĚLCE UTLOUKLA TA EU ČEPICEMA!" odpoví mi pokladní.

Už se nesměju, když jí odpovídám  Moje babička dělávala Vánoční salát a rybí polívku naposled před 30ti lety, ale pamatuju si úplně přesně, že říkávala  Tohle není petržel, ale pastiňak! Proč už sakra nejmíň 10 let není v obchodech k sehnání patržel?!"

Poučení? Ano máme!  I když už to zdaleka není co to bejvávalo, petržel je pořád jen pastiňak!