Velikonoce, Šengénský prostor a chřipka

Zatímco ve čtvrtek večer ve 21.30 v Kanárském městě Maspalomas ukazoval venkovní teploměr 23 Celsiových stupňů, včera ve 23.00 ukazoval na Ruzyňském letišti stupně 2, ano, jsem zpět a je mi zima:o).Ačokoliv je Španělsko zajisté křesťanskou zemi, stejně jako s Vánoci nikdo neopruzuje ani s Velikonoci a tak jediná vejce která jsem zahlédla byla klasická vařivá v sámošce a pak ta dětská čokoládová s překvapením, která se prodávají všude po celý rok. Že budou, jsou, Velikonoce se z ničeho jiného usuzovat nedalo, i když, mozek mi nezatemnilo slunce, ale chřipka, kterou jsem si  ulovila zřejmě od Gremlinů, kteří mi soustavně kýchali nejen do obličeje, ale taky do kafe a jídel. Možná si je opravdoví křesťané slaví prostě doma, tedy Velikonoce.

Zkrátka a dobře už v úterý mi teklo z nosu a bolelo mě v krku a v pátek večer jsem už měla i teplotu a k ní dobrou zimnici a z toho všeho samozřejmě ne moc dobrou náladu. Ne, náladu jsem měla tak špatnou, že bych klidně vzbudila i Papeže s požadavkem, aby mi ukázal Velikonočního zajíčka!

Cestování se v rámci žádného prostoru nijak nezjednoduší, na letištích rozhodně ne. Vyřízení místa v letadle po odevzdání letenky trvá čím dál tím déle, netuším co všechno prověřují poté, co jim zapůjčíte pas a svou letenku, ale trvá to hodně, hodně dlouho a fakt, že v další budce na kterou cestou narazíte se už do pasu prakticky nikdo nedívá, na tom nic nemění, až tam ta budka 1.4. už nebude taky to nic nezmění, třeba Španělé už budky zrušili….

Na přidělení místa v letadle jsme dnes po zapůjčení pasu a letenky, čekali hodinu a deset minut, poté – žádná budka, ale v kontrolovacím prostoru vytvořen procházecí prostor ze stojen a šňůr dlouhý cca 300 metrů, cik-cak, tam a zpět, tam a zpět, tam a zpět,  na konci labyrintu gestapo třídící dav cestujících mířících do všech koutů světa, na 6 skupin bez ohledu na věk, barvu pleti a pohlaví, země původu a země určení. Každý obdrží  velkou plastovou krabici na tašky, bundy, pásky atd., menší plastovou krabici na telefony, brýle, hodinky, prstýnky, náušnice, řetízky, kovové plomby, kardiostimulátory, kovové kyčelní náhrady, VŠECHEN KOV DO KRABIC"  huláká bez přestání 6 dozorců stále dokola.  Přesto, že se mne za každou ruku držel jeden Gremlin ( v druhé tlapce si nesouce podprdelní bobík z auta), podařilo se mi vyšroubovat z uší náušnicem sundat všechny prstýnky, řetízky i hodinky, paní vedle mne nebyla tak trpělivá a řetízky si z krku prostě utrhala.  Moc jsem nepochopila oč jde, zlato zdá se nezvoní, poté co mi pás kamsi odvezl všechny šperky a lodičky, které jsem si musela zout, a prošla bez cinknutí rámem, uvědomila jsem si, že na levém kotníku mám 1cm silný řetízek který běžně nosím na krku.

Za rámem číhala další parta dozorců, která bedýnky s šperky, doklady, telefony, peněženkami, odnášela na stoly vzdálené asi 10 metrů, na pár minut jsem lehce zapochybovala, že svoje věci ještě někdy vůbec uvidím, vlastně jsem víc hlídala Gremliny a jejich bobíky, ale dozorci křičeli  PRYČ, PRYČ"  a ten můj mrsknul směrem k mé krabici" moje boty a já hodně zpomalila s dotazem  Ale tady nejsme v Osvětimi, že ne?!"

Čas strávený na letišti v Las Palmas 2 hodiny a 10 minut, z toho 2 hodiny odbavováním.

S vízy nebo bez nich, v schengenském prostoru nebo bez něj, svět bez hranic a volný pohyb osob je v současnosti pouhou utopií.

Proboha, venku sněží!

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.